Zvětšit obrázek

Kompletní hurdie. Kredit: Uppsala University.

Až Hollywoodu definitivně dojdou nápady a remaky dřívějších remaků, možná s povděkem natočí příběh ohromných lovců dávného kambria.

Zvětšit obrázek

Hurdie dlouho považovaná za rozbitého anomalokarise. Kredit: Uppsala University.

Osudy fosilních anomalokaridů jsou totiž dramatičtější než leckterý akční thriller a takový Bruce Willis jako šílený paleontolog by jistě nebyl špatný. Trikově by to nebylo snadné, protože anomalokaridi vypadají jako halucinace vetřelců Ridleyho Scotta na ketaminu, ale o to jistější by mohl být divácký úspěch.

Bouřlivá historie anomalokaridů sice odhaluje problémy paleontologie v celé jejich nahotě, zároveň ale předvádí kopání fosilií jako napínavou živnost, ve které není nouze o osudové zvraty. Anomalokaridi jsou příbuzní nejstarších členovců a ve své době určitě byli postrachem celého oceánu. Největší z nich měřili přes 2 metry a asi právě to je jednou z příčin komplikací s jejich objevem. Vrstevníci anomalokaridů jsou totiž mnohem menší a paleontology dlouhou dobu jednoduše nenapadlo, že by centimetrové trilobity mohly lovit dvoumetrové obludy.

Anomalocaris, první pochopený anomalokarid ze slavného kambrického naleziště Burgess Shale v Britské Kolumbii, byl původně popsán jako několik naprosto nesouvisejících fosílií. Jméno Anomalocaris dostal ústní přívěšek, díky své velikosti a vzhledu považovaný za běžnou, ale záhadně neúplnou fosílii nějakého tuctového korýše. Bizarní kruhový ústní otvor, připomínající plátek ananasu, původně nesl jméno Peytoia s tím, že jde o medúzu, přičemž se nikdo ani moc nepohoršoval nad tím, že medúza s otvorem uprostřed těla by se nejspíš nemohla pohnout z místa. Mohutné, ale nepříliš zřetelné fosilie Laggania, z nedostatku fantazie považované za živočišnou houbu, zase ve skutečnosti byly tělem anomalokarisů.

Zvětšit obrázek

Hurdie dlouho považovaná za rozbitého anomalokarise. Kredit: Uppsala University.

To trvalo až do roku 1985, kdy Whittington s Briggsem na základě prvních kompletních nálezů přišli s tím, že medúza, houbovec a zadnice korýše jsou vlastně ohromný dravec pradávného světa.

Zvětšit obrázek

Devonský mini anomalokarid schinderhannes. Kredit: The Dragon"s Tales.

Příběh anomalokaridů ale neskončil. Postupně se objevují další a další, převážně na čínských nalezištích, ale i jinde. Nejnovější senzací je úplně nový a pořádně podivný anomalokarid Hurdia victoria, kterého nedávno po několikaletém úporném výzkumu popsala Allison C. Daley z Uppsala University a její kolegové.

Osud hurdie je hodně podobný objevu anomalokarise. Hurdie byla popsaná přibližně před sto lety jako kousek korýše a od té doby se takových neúplných korýšů našlo stovky a stovky. Zpětně se ukázalo, že jedna z  nejlepších hurdií byla v osmdesátých letech mylně označena jako část klasického anomalokarise.

Teď je ale všechno jinak. Hurdie je sice určitě anomalokarid ze středního kambria, ale dost svérázný. Zhruba půlmetrové zvíře má článkované tělo, korýšoidní ústní přívěsky a typický kruhový ústní otvor, jako ostatní anomalokaridi, na rozdíl od nich ale vlastní záhadný štít na hlavě.

Zvětšit obrázek

Anomalokaris jako godzilla kambrického oceánu. Kredit: Wikimedia Commons.

Ten je protažený do špice, připomíná výstroj z chemické laboratoře, ale zároveň ho hurdie mají v místech, kde je tvrdá hlava a není moc co chránit. Kromě toho byly hurdie coby aktivní plavci z velké části pokryty občas výtečně fosilizovanými žábrami, které je zásobovaly potřebným kyslíkem.

Hurdie byly oproti anomalokarisům o něco menší a subtilnější, podle paleontologů se tedy živili menší kořistí nebo snad mršinami tlejícími na mořském dně. Podle všeho nebyly vůbec vzácné a jejich fosilie známe nejen z dnešní Kanady, ale i ze Spojených států, Číny a Evropy.

Zvětšit obrázek

Anomalokaris, tři příšerky v jednom monstru. Kredit: WCU.

Anomalokaridi odešli ze scény na konci kambria, kdy byli v roli vrcholových predátorů potravního řetězce vystřídáni velkými hlavonožci. Kupodivu ještě ne definitivně, jak ukázal další letošní šokující anomalokarid, maličký dravec Schinderhannes bartelsi, fosilizovaný v pyritu z lomu nedaleko německého Bundenbachu. Jediná fosilie deseticentimetrového střízlíka totiž není z kambria, ale z devonu a je o zhruba 100 miliónů let mladší, než jeho kambričtí příbuzní. Pokud to není zdařilý podvod, tak se potomci anomalokarise a hurdie dožili hmyzu, přesliček a obojživelníků.

Pramen:
Science 323: 1597-1600, ScienceDaily 21.3. 2009, Wikipedia.