Jak poznat to správné vajíčko pro oplození ve zkumavce? Hledání odpovědi na tuto otázku moří embryology na klinikách provádějících IVF čili fertilizaci in vitro na celém světě. David Keefe z Tufts-New England Medical Center v americkém Bostonu je přesvědčen, že zná správné řešení a svým kolegům je prozradil na kongresu American Society for Reproductive Medicine konaném v texaském San Antoniu. Keefeova rada je jednoduchá: „Změřte telomery!“
Do vajíčka je vpravena spermie tenkou skleněnou kapilárou (vlevo). Tak vypadá oplození metodou ICSI, čili injekcí spermie do vajíčka. O osudu vajíčka nerozhoduje jen šikovnost embryologa a kvalita spermie, ale i stav jeho dědičné informace, konkrétně délka telomer na chromozomech.
Telomery jsou koncové části chromozomů a můžeme si je představit jako obdobu plastikové koncovky na tkaničce u bot. U savců jsou telomery složeny z DNA, v níž se neustále opakuje šestice písmen genetického kódu (konkrétně jsou to dva thyminy, jeden adenin a tři guanosiny – zkráceně tedy TTAGGG). Telomery lidských chromozomů obsahují obvykle 3000 až 20 000 písmen – tedy zhruba 500 až 3 400 základních motivů TTAGGG. Buňce slouží jako patníky označující, že tady chromozom začíná a tam zase končí. Když telomery chybí nebo jsou moc krátké, je zle. Buňka ztrácí o svých chromozomech přehled a buď hyne nebo propadá zmatkům, jež se navenek projeví nádorovým bujením. S věkem se nám telomery zkracují. Každá další generace buněk našeho těla je má trošičku „ošoupanější“.
Telomery si můžeme představit jako „koncovky“ chromozomů. Chrání chromozom a jasně vymezují jeho hranice. Na snímku jsou patrné jako červené tečky.
Telomery se ošoupávají i ve vajíčcích. Částečně k tomu dochází ještě v době, kdy se budoucí žena vyvíjí jako plod v těle své matky. Právě tehdy se totiž vytvářejí vaječníky a v nich vznikají vajíčka. Čím později se vajíčko vytvoří, tím ošoupanější telomery zdědí. Ale i v průběhu života mohou z telomer ukrajovat některé škodlivé látky.
Keefe vyšetřil 43 vajíček žen, které se podrobily oplození in vitro, a zjistil, že šance na úspěch mají jen ty ženy, jejichž telomery se skládají z nejméně 6 300 písmen genetického kódu. Přitom našel ve vajíčkách některých žen telomery dlouhé pouhých 100 „písmen“ genetického kódu. S tak krátkými telomerami se nemůže embryo vůbec vyvíjet a zřejmě zaniká na samém počátku své existence. Na druhé straně měly některé ženy bezmála „maximální“ telomery s délkou 19 000 písmen genetického kódu. To už je pro embryo velmi slibný vklad.
Keefe je přesvědčen, že právě zkrácené telomery stojí v pozadí klesající plodnosti starších žen a vysvětluje tak i jejich sklon k početí dětí stižených vrozenými poruchami. Např. při již zmíněném Downově syndromu zdědí zárodek jeden nadbytečný chromozom 21( zde byl překlep ale již je opraven, děkujeme za upozornění), ten se zřejmě přilepí na své „kolegy“ právě proto, že „neví, kde má konce“.
Do budoucna by proto chtěl Keefe vybírat pacientkám jen ta vajíčka, která mají na chromozomech telomery co možná nejzachovalejší.
To není snímek z hlubin vesmíru pořízený Hubbleovým vesmírným teleskopem. Tak vypadá buňka odebraná z embrya postiženého trisomii 23 známější jako Downův syndrom. Chromozom 23 je v jádru buňky patrný jako růžová skvrna. Tři skvrny jasně signalizují, že je tu jeden chromozom navíc. Na vině by mohly být opět příliš krátké telomery, jež nedovolí buňce, aby si při dělení dědičné informace udržela přehled.
Diskuze:
