Obavy z nežádoucího vlivu geneticky modifikovaných (GM) zemědělských plodin na životní prostředí vyvolaly ve Velké Británii celospolečenskou diskusi, v které se většina obyvatel Britských ostrovů vyslovila proti použití GM rostlin v praxi. Není žádným tajemstvím, že většina lidí se rozhoduje na základě pocitů, dojmů či propagandy odpůrců. Britští vědci usilovně hromadí objektivní informace, na jejichž základě by mohli zaujmout zcela kvalifikované stanovisko. Výsledky jednoho takového pátrání zveřejnili v internetovém vydání prestižního vědeckého časopisu Science biologové z University of Reading, National Institute of Agricultural Botany v Cambridge, a Centre for Ecology and Hydrology v Dorsetu.
Možná poněkud překvapivě nebyla předmětem výzkumu žádná geneticky modifikovaná plodina. Vědci se zabývali mírou vzájemného křížení „obyčejné“ (tj. geneticky nemodifikované) řepky (Brassica napus) s planě rostoucí brukví řepákem (Brassica rapa).
Řepka Brassica napus L.
Brukev Brassica rapa L.
Zvláště u řepky je aktuální otázka přenosu genů pylovými zrny na velké vzdálenosti a možnost křížení s jinými blízce příbuznými brukvovitými rostlinami. To je fenomén, který při pěstování jiných plodin (např. pšenice nebo kukuřice) nepředstavuje závažnější problém. Těžko si totiž představit, s čím by se mohla v evropských podmínkách kukuřice křížit. Z míry, jakou se kříží řepka s brukví, ale můžeme usoudit na „sílu proudů“, jež by zanášely geny z geneticky modifikovaných odrůd řepky do dědičné informace planých bylin ve volné přírody.
Brukev najdeme v Británii především na březích řek, potoků, jezer, rybníklů nebo vodních kanálů. Biologové nachodili více než 300 kilometrů po březích a odhadli, že se v celé Británii nachází asi 1,8 milionu rostlin brukve ve vzdálenosti menší než 30 metrů od polí s řepkou. Na základě genetických analýz došli vědci k závěru, že v této záplavě vodnice roste zhruba 26 000 hybridů vzniklých zkřížením řepky s brukví. I pyl brukve se šíří na velké vzdálenosti a díky tomu se v průměrně velkém poli s řepkou vyskytuje asi 30 hybridních rostlin. V celé Británii dává přenos pylu brukve vzniknout každý rok asi 17 000 hybridních rostlin. V populaci brukví rostoucích na březích řek, potoků a vodních nádrží by mohl dálkový přenos pylu řepky vyvolat vznik asi 6 000 hybridů. Celkem tedy roste v Británii asi 50 000 hybridů řepky a brukve. O křížení obou rostlin se ví už dlouho, rozsah tohoto křížení byl ale velkou neznámou. Teď tedy Britové vědí, na čem jsou.
Porosty brukve najdeme břehu mnoha britských řek. Nejbujnější jsou prý na březích řeky Humber.
Někde roste brukev (vlevo) v těsném sousedství polí s řepkou (vpravo). Za těchto podmínek je křížení obou rostlin takřka jisté.
Závěry studie jsou celkem jednoznačné. Hybridi vznikají každoročně v množství, jež rozhodně není zanedbatelné. Pokud by tedy byly pěstovány geneticky modifikované odrůdy řepky, mohlo by docházet k přenosu genů zodpovědných za genetickou modifikaci (např. genů pro odolnost k herbicidům) do populace brukve. Odpůrci GM plodin se obávají, že tak mohly vznikat superplevele. Znamená to stop pro pěstování geneticky modifikovaných rostlin? Těch, kdo si to toužebně přejí není málo. Závěry britské studie tak ale rozhodně nevyznívají. Ostatně už dnes se tímto způsobem zjevně dostávají geny nejrůznějších odrůd řepky do planě rostoucí populace brukve. Na rozdíl od geneticky modifikovaných odrůd ani dost dobře nevíme, které geny jsou za vlastnosti nových odrůd zodpovědné. Netušíme tedy, jaké geny do populace plných brukví z těchto odrůd „utíkají“. Přesto nikdo nevolá po plošném zákazu pěstování řepky. Naopak, na jaře jsou i u nás její žlutě kvetoucí pole dominantním prvkem venkovské krajiny.
„Přítomnost hybridů sama o sobě nepředstavuje riziko pro životní prostředí,“ říká se výslovně ve studii britských vědců. „Určení četnosti výskytu hybridů je jen prvním krokem pro určení skutečných rizik spojených s pěstováním geneticky modifikovaných plodin.
Přenosu genů z geneticky modifikovaných plodin na planě rostoucí flóru lze velmi účinně zabránit. Lze například získávat odrůdy stižené pylovou sterilitou. Ty nemohou pylem přenášet vůbec žádnou dědičnou informaci. Úniku genů zodpovědných za genetickou modifikaci lze účinně zabránit i tím, že biologové umístí gen nikoli do jader buněk ale do chloroplastů. Takto „odložený“ gen plní v rostlině své funkce, ale nedostane se do pylových zrn, jež chloroplasty postrádají.
A co závěrem? Snad jen ještě jednou zopakovat ubezpečení, že výsledky výzkumu britských vědců rozhodně nepřinesly racionální argument pro plošný zákaz pěstování geneticky modifikované řepky ani jiných geneticky modifikovaných zemědělských plodin. Můžeme celkem s jistotou počítat s tím, že odpůrci GM plodin tento fakt ve své ryze účelové argumentaci jaksi opominou. Naopak, podobně jako v řadě jiných případů si zřejmě vyloží studii po svém a vytáhnou ji jako bubáka pro své ekologické pimprlové divadélko.
Diskuze:
