John Antonakis: „Tvář je pro nás důležitější než skutečné kvality člověka“.

„Představte si loď, která má kapitána, jenž je vyšší a silnější než kterýkoli muž z jeho posádky, ale na druhé straně poněkud nedoslýchá, špatně vidí a ani v navigaci nijak nevyniká,“ píše Platón ve svém spisu Republika. Podle Platóna není posádka s to vybrat skutečně schopného kapitána, protože je do značné míry ovlivněna jeho vzhledem.
I dnes platí, že lidé hodně spoléhají na „první dojem“. Voliči, kteří se rozhodují, komu dají své hlasy, nejsou výjimkou. Můžou sice prvotní dojem korigovat podle informací, které o kandidátovi dodatečně získají, ale k tomu se moc nemají. Soud založený na prvním dojmu má překvapivě tuhý kořínek. 

 

Platón, zakladatel athénské Akademie, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím, tvrdil prakticky totéž zhruba 350 let před Kristem.

O tom, že se lidé ve volbách skutečně řídí podle vzhledu kandidátů, se Antonakis a Dalgas přesvědčili v experimentu, v kterém bezmála sedmi stovkám dospělých Švýcarů ukazovali fotografie dvojic protikandidátů z francouzských parlamentních voleb z roku 2002. Švýcarští dobrovolníci dostali za úkol vybrat z každé dvojice „schopnějšího“ kandidáta. Přestože nedostali o uchazečích o mandát žádnou další informaci a mohli hodnotit jen jejich vzhled, strefili se do skutečných výsledků voleb v 72%. Mohla se při výběru úspěšnějšího  kandidáta uplatnit „životní zkušenost“, jež by nám dovolila vyčíst z tváře nějaké známky skutečných schopností? Na tuto otázku se pokusili Antonakis a Dalgas  najít odpověď v pokusu, při němž vybíraly „schopnějšího“ kandidáta děti.

Pro své pokusy získali švýcarští vědci 681 dobrovolníků ve věku od pěti do třinácti let. Nechali je hrát počítačovou hru, při které hráč putuje spolu se starými Řeky z dobyté Tróje do Odyseova rodiště na ostrově Ithaka. V jedné fázi hry si měly děti vybrat kapitána lodi. Vědci jim nabídli opět fotografie dvojic protikandidátů z francouzských voleb v roce 2002. Děti tedy řešily v rámci hry stejnou úlohu jako starší dobrovolníci v prvním pokusu. Vybíraly schopnějšího muže výhradně na základě jeho vzhledu. Děti dosáhly úplně stejného výsledku jako dospělí. Navzdory minimu „životních zkušeností“ vybraly v 71% případů za kapitána korábu muže, který vyšel z volebního klání vítězně. Určujícím kritériem byl vzhled a nikoli osobní kvality.

Chcete znát výsledky voleb předem? Zeptejte se dětí…

„Výsledky našich pokusů dokazují, že když voliči přistupují k jednomu nejdůležitějších úkolů demokracie, nezvažují adekvátním způsobem informace o skutečných kvalitách politických kandidátů,“ konstatují Antonakis a Dalgas v závěru studie.

Nerozhodní voliči vědí, koho budou volit
V počátečních fázích volební kampaně uvádějí výsledky průzkumů obvykle značný podíl „nerozhodnutých“ voličů. Volební štáby nejednou cílí závěrečnou fázi kampaně právě na tuto skupinu. Výzkum amerických psychologů provedený během posledních prezidentských voleb v USA ale dokazuje, že mnozí „nerozhodnutí“ lidé jsou v podvědomí pevně rozhodnuti. Tým pod vedením Briana Noseka z University of Virginia využil veřejné  webové stránky harvardského projektu „Project Implicit“, v kterém si mohou lidé otestovat své tendence při rozhodování nejrůznějších otázek. Čtyři tisíce Američanů si tak otestovaly svůj vztah k oběma kandidátům na úřad amerického prezidenta. Patnáct procent deklarovalo, že ještě nejsou rozhodnuti, zda budou volit Obamu či McCaina. Odpovědi v testu těchto „nerozhodnutých“ voličů ale jasně dokumentují, že mnozí z nich jednoznačně preferovali jednoho z kandidátů. Jiné studie dokázaly, že se voliči při vlastních volbách většinou drží rozhodnutí, jež jim dávno předtím uzrálo v podvědomí.ˇ