Warfarin je nejčastěji předepisovaný lék proti srážlivosti zabraňující tvorbě krevních sraženin.

Reakce na lék je individuální a lékaři stojí před nelehkým úkolem stanovit pro každého pacienta optimální dávku. Příliš malé množství léku nezabrání vzniku trombů. Nadměrná dávka může mít za následek rozsáhlé vnitřní krvácení.

„Léčba warfarinem není jednoduchá, protože správná dávka se pro každého pacienta pohybuje v poměrně úzkém rozmezí,“ říká Julie Johnsonová z University of Florida.
Johnsonová byla členkou početného mezinárodního týmu, který našel způsob, jakým lze určit optimální dávku warfarinu s dosud nebývalou spolehlivostí. Hodně jim v tom pomohly genetické testy.

 

Julie Johnsonová: „Pacienti s nesprávně stanoveným dávkováním jsou ohroženi těžkou toxickou reakcí a vedlejšími účinky.“

Optimální dávka závisí na celé řadě faktorů, jako je věk, pohlaví, tělesná hmotnost, celkový zdravotní stav nebo další užívané léky. Genetické výzkumy prokázaly, že reakci organismu na warfarin ovlivňují do určité míry i různé varianty genů CYP2C9 a VCORC1. Význam variant těchto genů pro jednotlivé pacienty však nebyl jasný.

Lékaři prověřili  více než pět tisíc pacientů ohrožených tvorbou krevních sraženin a následně jim určili počáteční dávkování warfarinu. U jedné třetiny zvolili tradiční postup, při kterém pacient dostane nejprve denní dávku 5 miligramů warfarinu a ta je mu následně podle reakce organismu buď snižována nebo naopak zvyšována. Další  třetině pacientů stanovili lékaři počáteční dávku warfarinu pomocí počítačového programu, který při kalkulaci optimální léčby zohledňoval věk, pohlaví, tělesnou hmotnost a další parametry. U zbývajících pacientů lékaři  zahrnuli do parametrů pro počítačový program i údaje o variantách genů CYP2C9 a VCORC1. Testů se zúčastnili pacienti z celého světa. Kromě Spojených států probíhaly zkoušky i na Tajwanu, v Japonsku, Koreji, Singapuru, Švédsku, Izraeli, Brazílii a Velké Británii.

Zvětšit obrázek

Gen (CYP2C9) řídí syntézu enzymu s oxidačními účinky, jeho varianty spolurozhodují o naší citlivosti na lék warfarin. Tento gen se nachází na desátém chromozómu.

Závěry studie zveřejněné prestižním lékařským časopisem New England Journal of Medicine, prokázaly, že dědičné vlohy sehrávají v reakcích pacientů na warfarin velmi významnou roli. Pokud byly vzaty v úvahu varianty genu CYP2C9 a VCORC1, přesnost odhadu optimální dávky významně vzrostla. Lékařům se dařilo ve zvýšené míře určit správné dávkování léků především u nejrizikovějších skupin, tedy u pacientů, kteří potřebují velmi nízké dávky nedosahující často ani tří miligramů warafarinu denně, a nebo u pacientů, kteří naopak vyžadují vysoké dávky přesahující sedm miligramů warfarinu denně. Lidé s těmito „extrémními“ nároky tvoří mezi  pacienty užívajícími warfarin bezmála polovinu.
„Tato studie představuje významný krok k přizpůsobení léčby na míru jednotlivým pacientům, k tak zvané personalizaci medicíny,“ komentoval výsledky Jeremy Berg z National Institute of General Medical Science.

„Teď čeká medicínu podobný úkol při stanovení optimálních postupů u stovek dalších léků a chorob,“ říká jeden z autorů studie David  Page z University of Wisconsin Madison.