Podobně jako většina drobných tažných pěvců létá i drozd malý především v noci, kdy mu nehrozí útoky dravců. V noci se také drozdi lépe vypořádají s krutou námahou dlouhého letu, protože  je chladněji a ptákům nehrozí přehřátí.

Frank R. Moore, vedoucí kolektivu zkoumajícího migrující ptáky.

Někdy však drozd letí bez zastávky celých čtyřiadvacet hodin. Během tahu spí jen málo. Když už zastaví k odpočinku, pak je to obvykle ve dne. Číhá přitom na něj řada nebezpečí. Unavený a nevyspalý pták má otupené smysly. Pro mnohé šelmy i dravce představuje na první pohled snadnou kořist. Přesto drozdi většině nástrah uniknou. Jak to dělají? Na tuto otázku našel odpověď tým amerických biologů vedený Frankem Moorem z University of Southern Mississippi. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil vědecký časopis Biology Letters.

Vědci umístili sedm drozdů malých do klece a navodili v ní světelné podmínky, které odpovídají krátícím se podzimním dnům. Vrozený instinkt uvedl ptáky do denního režimu, který odpovídá letu za teplem do dalekého zimoviště. Moore a jeho kolegové měli celkem přesný přehled o tom, co se drozdům děje v hlavě. Pomocí elektrod nepřetržitě sledovali u každého ptáka aktivitu jeho mozku.

Zvětšit obrázek

Drozd malý (Catharus ustulatus). Jeho 35 gramů hravě překonává americký kontinent od Hondurasu po Aljašku. V době tahu prakticky nespí. Aby takovou zátěž vydržel, naučil se „vypínat“ polovinu mozku. (Foto: Knut Eisermann)

Ukázalo se, že během dne ptáci spí jen málo. Často ale upadají do zvláštního stavu, kdy vypadají velice ospale. Někdy dokonce zamhouří jedno oko. To však trvá jen pár sekund. Poté se pták opět probere. Měření aktivity mozku prozradila zajímavou skutečnost. Během „slabé chvilky“ vykazovala jedna polovina mozku stav typický pro normální noční spánek. Druhá polovina mozku však zůstávala bdělá. Ptáci tedy usínají na velmi krátkou dobu a navíc jen na půl mozku. Díky tomu mohou jedním okem sledovat okolí. Bdělá polovina mozku signál z oka vnímá a reaguje na něj. Pokud by půlka mozku zaznamenala nebezpečí, pták by se okamžitě naplno probral.

Nevyspání ptáky ohrožuje. Unavený mozek nepracuje na plný výkon a přitom musí během tahu řešit řadu komplikovaných úloh z navigace. Ztrátu směru nad mořem zaplatí drozd životem. Ptáci si také během tahu ukládají do paměti detaily o cestě, aby se příště snáze orientovali. Nevyspalí živočichové však mívají děravou paměť. I proto se potřebuje pták vyspat. Tvrdý spánek si nemůže dovolit, a tak volí kompromis - několikavteřinové „šlofíky“ na půl mozku.

Někteří vědci nevěří, že drozdi během„šlofíků“  skutečně usínají a jejich mozek při tom regeneruje.
„Toto chování lze vysvětlit i jinak,“ namítá americký ekolog Doug Levey z University of Florida. „Ti ptáci prostě mohou jen šetřit energií. Jejich mozek přitom vůbec nemusí upadat do spánku.“