„Neandrtálské ženy, které nám zanechaly v kostech svou DNA, vedly asi docela obyčejný život, ale teď vystupují jako genetické mluvčí svého lidu,“ říká Pääbův kolega Richard Green.
Výzkum DNA pravěkých tvorů představuje zapeklitou záležitost. Po smrti každého tvora se začíná jeho DNA velice rychle rozkládat, její dlouhé řetězce se lámou a některá písmena jsou chemickými procesy „přepsána“. Do mrtvého těla se nahrnou mikrobi, kteří je zaplaví svou vlastní DNA. Další genetické „znečištění“ přinášejí objevitelé pravěkých ostatků a všichni, kdo na kosti byť jen dýchnou. Kosti neandrtálských žen z jeskyně Vindija byly díky relativně nízkému stáří a chladnému prostředí jeskyně poměrně bohaté na DNA. Přesto nebylo její čtení jednoduché. Pääbo získal od chorvatských vědců asi půl gramu neandrtálských kostí. Za přísných opatření z nich izoloval zlomky DNA a v těch pomocí nejmodernějších aparatur přečetl bezmála 70 miliard písmen genetického kódu. Plných 96% pocházelo z bakterií. Zbývající tři miliardy písmen genetického kódu patřilo neandrtálkám. Některá písmena neandrtálského genomu byla přečtena hned několikrát, jiná nebyla přečtena vůbec. Pääbo odhaduje, že má zatím k dispozici data o 60% neandrtálského genomu a připouští, že je v něm stále ještě mnoho chyb.
Přesto jsou výsledky projektu, který už spolkl šest a půl milionu dolarů, považovány za průlomové. Potvrdily, že se naši předci rozešli s předky neandrtálců zhruba před 800 000 roků. Za tu dobu se dědičná informace lidí a neandrtálců „rozešla“ natolik, že v jejich bílkovinách došlo k záměně 1000 až 2000 základních stavebních kamenů, tzv. aminokyselin. Od šimpanzích bílkovin se naše bílkovinné molekuly liší zhruba 50 000 aminokyselinami. Genetici doufají, že ze srovnání naší, neandrtálské a šimpanzí DNA konečně vyčtou dědičné změny, jež vydělily člověka ze zvířecí říše a dovolily člověku Homo sapiens jeho evoluční vzestup.
Když přišli předci dnešních lidí před 40 000 roků z Afriky do Evropy, našli kontinent obydlený neandrtálci. O 20 000 později už žil v Evropě jen Homo sapiens a neandrtálský člověk vyhynul. Některé genetické výzkumy naznačovaly, že se mohl Homo sapiens s neandrtálci křížit. Příznivě byl této myšlence nakloněn i Pääbo. Nejnovější data o neandrtálském genomu ale svědčí spíše ve prospěch představy, podle které byli neandrtálci od moderních lidí natolik odlišní, že se křížit nemohli.
Neandrtálci měli v průměru větší mozky než dnešní člověk a vědci to přičítali zvláštní variantě genu Microencephalin. Moderní lidé získali tuto variantu před 37 000 roků. Mohli jsme ji zdědit od neandrtálců? Pääbo v genomu neandrtálek z jeskyně Vindija tuto variantu nenašel a kloní se proto k názoru, že výkonný mozek současných lidí není dědictvím po neandrtálcích.
Diskuze:
