Zvětšit obrázek

Diplacanthus z Kanady. Typicky namyšlený akantod. Kredit: Miguasha National Park.

Akantodi nebo taky trnoploutví (Acanthodii), anglicky občas „spiny sharks“, čili trnití žraloci jsou docela matoucí malí rybovití obratlovci z prvohor, které lidi většinou znají jako kompars z ilustrací života prvohorních moří. Jejich evoluční linie začíná přinejmenším začátkem siluru, i když se na fosilní záznam pochopitelně nemůžeme v datování spolehnout.

Zvětšit obrázek

Fosilie ptomakanta Nahoře řádky zubů, pak horní čelist, nakonec lebka. Kredit: Martin Brazeau.

Během devonu a karbonu se postupně rozšířili v oceánu i ve sladké vodě prvohorních řek, jezer a uhelných močálů. Ze scény odcházejí během permu a jsou jednou z linií života, které definitivně zhasly na konci permu v době kolem největšího vymírání v historii života.

Podle toho, co nich víme, zajímavým způsobem míchají vlastnosti paryb, které připomínají celkovým vzhledem a ryb, s nimiž například sdílejí podobné šupiny. Jejich kostra je vlastně veselým kompromisem mezi parybou a rybou. Je sice v podstatě chrupavčitá jako u paryb, ale ploutve měli akantodi v bazální části kostěné a v přední části vyztužené tvrdým trnem, který jim dal jméno v řečtině i v češtině.

Právě tahle směs znaků dlouhá desetiletí mořila celé zástupy paleontologů, kteří se nemohli dohodnout, jestli jsou to spíš divní žraloci nebo linie z blízkosti počátku pravých ryb. Ať je to tak či onak, už od prvních nálezů akantodů bylo jasné, že jsou klíčoví k pochopení počátku evoluci čelistnatých obratlovců. Fosilních nálezů akantodů je relativně dost, ale většinou jsou to jenom hromady charakteristických ostnů nebo šupin.

Zvětšit obrázek

Tři primitivní akantodi z počátku devonu v Británii. Kredit: Wikimedia Commons.

Teď ale s kartami trnoplouvých zamíchal Martin Brazeau ze švédské Uppsala University, který nedávno s dalšími kolegy publikoval analýzu britské fosilie jménem Ptomacanthus anglicus. Nález samotný není zrovna žhavá novinka – nalezli ho ve 40-tých letech v britském Herefordshire. Paleontologů ale podle všeho není moc a tak se detailní analýza jeho fosilních pozůstatků dostala na řadu až teď.

Zvětšit obrázek

Trnoploutvý kompars devonského moře. Kredit: Palaeos.

Ptomacanthus, který žil na úplném počátku devonu v době před zhruba 415 miliony let, se totiž náhle stal první akantodem, u něhož se našla dobře zachovalá lebka. Jeho fosilie se už na první pohled liší od mnohem známějších akantodů jako je například rod Acanthodes. Předek jeho hlavy je poměrně krátký, zatímco zadní část zase naopak dlouhá. Ptomacanthus díky tomu připomíná paryby či vymřelé pancířnatce (Placodermi).

Fosilie ptomakanta výrazně podporuje představu, že skupina trnoploutvých je vlastně umělá, a že pojem akantodi zahrnuje vzájemně nepříliš příbuzné fosilie. Poslední dobou se stále víc badatelů kloní k názoru, že někteří akantodi, jako například Ptomacanthus, jsou primitivní paryby, jiní zase primitivní ryby a někteří z nich mají ve skutečnosti možná hodně blízko k předkům všech dnešních linií čelistnatých obratlovců.

Zvětšit obrázek

Trnoploutvý Climatius jako těžítko. Kredit:Flickr.

Ptomacanthus je zajímavým otevíracím úlovkem letošní paleontologické lovecké sezóny. Doufejme, že není ani zdaleka poslední a že nás v roce 2009 čeká spousta zajímavých a převratných fosilních nálezů.

Pramen: Science Daily 19.1. 2009, BBC News 19.1. 2009, Wikipedia