Zvětšit obrázek

Parazit se rybě zavrtá do mozku (a). Parazit Euhaplorchis californiensis ovlivní chování ryby (b). Jedna metacerkarie parazita (c). (Obr.: Jenny Shaw)

Cizopasná motolice Euhaplorchis californiensis prodělává složitý vývoj v několika různých hostitelích. Nakažení ptáci vylučují její vajíčka s trusem do vody, kde je spolknou vodní plži. V jejich těle žije několik pokolení cizopasníkových larev. Živí se hostitelovými pohlavními orgány. Plž se sice nemůže rozmnožovat, ale jinak ničím netrpí a jeho tělo skýtá cizopasníkům dokonalé podmínky k životu. Nakonec larva plže opustí. Ve vodě vyhledá ryby z rodu Fundulus, kterým se přisaje na žábry. Z povrchu žáber proniká  podél nervů až do mozku hostitele. Larvy mohou pokrýt mozek napadené ryby jako souvislý koberec. Vývoj motolice se úspěšně završí jen v útrobách ptáků. Tento „přestup“ si cizopasník zajistí drastickým zásahem do funkce mozku napadené ryby. Donutí rybu vyplouvat k hladině a provádět tam nápadné manévry. Oběť se tak vystavuje třicetkrát vyššímu riziku, že si jí povšimne dravý pták a uloví ji. Přesně to potřebuje motolice. Dokončí svůj vývoj v ptačím těle a začne produkovat vajíčka. Ta se dostanou s ptačími výkaly do vody, kde se jimi nakazí vodní plži. Kruh se uzavírá.

Na první pohled nenápadné působení motolic má velký dopad na celý ekosystém. Vědci odhadují, že motolice dokážou snížit počty svých hostitelských plžů až na polovinu. Na druhé straně jejich manipulace rybími hostiteli přispívá k udržení početné populace ptáků v okolí slaných mokřadů. Díky motolicím se ptákům nabízí podstatně početnější a dostupnější kořist, než v nenakažené rybí populaci.

Zvětšit obrázek

Jenny Shaw: „Pokles hladiny serotoninu a zvýšení dopaminu v mozku postižených ryb ovlivní jejich chování“.

Pro vědce zůstávalo záhadou, jak docílí cizopasník změny v chování hostitele. Nejnovější výzkumy americké parazitoložky Jenny Shawové z University of California, zveřejněné vědeckým časopisem Proceedings of the Royal Society B, vrhly do pozadí těchto důmyslných manipulací nové světlo. Nakažené ryby mají v mozku pozměněné koncentrace látek, jež slouží ke vzájemné komunikaci mezi neurony. V centrech, která drží na uzdě agresivitu, klesá hladina serotoninu. To vede k nárůstu agresivního chování ryb. Zároveň v mozku nakažených ryb stoupají koncentrace dopaminu, což se projeví zvýšeným neklidem. Výsledkem je nápadné chování ryb, jež přitahuje pozornost ptáků.

Jde o první zevrubnější pohled na „nitky“, jimiž parazité „tahají za osud“ svých obětí. Jenny Shawová je přesvědčena, že podobný výzkum může v budoucnu odhalit i spojitost některých lidských duševních chorob s nákazou lidí různými cizopasníky.

Zvětšit obrázek

Strunovec Spinochordodes vylézající ze svého hostitele.

Saranče se pro cizopasníka utopí
Jak jsme již na Oslu psali, parazitický červ Spinochordodes tellinii napadá sarančata. Larva červa se v poklidu vyvíjí v útrobách hostitele a nakonec dorůstá až čtyřikrát větší délky, než je dospělá saranče. Klidné soužití skončí ve chvíli, kdy červ dospěje a rozhodne se zplodit potomstvo. To může udělat jen ve vodě. Donutí tedy hmyzího hostitele, aby vyhledal potok nebo jezero a vrhl se do vody. Hmyz se utopí, ale parazit dosáhl svého. Opustí útroby mrtvého hostitele, najde si partnera a s ním se spáří. Z vajíček se vyvíjejí drobné larvičky, které opět napadají sarančata a cvrčky.
Už samotná přítomnost červa mění formování nervového systému hostitele během jeho vývoje. Následně pak nutí červ nervové buňky sarančete k vylučování látek, jež se podílejí na přenosu nervového signálu. Výsledkem je zcela odlišná reakce sarančete na zemskou přitažlivost a zvrácená „slabost“ pro vodní hladinu.ˇ