Tento příspěvek reaguje na článek uveřejněný na www.osel.cz  pod názvem Pyramidy jako „navoněná bída“, který se pokouší ukázat, že stavba pyramid nebyla projevem síly určité civilizace, ale naopak čímsi na způsob Potěmkinových vesnic, tedy průvodním rysem úpadku, který je třeba zakrýt líbivou fasádou. Následující článek se naopak vynasnaží ukázat, že je to blbost...

Budu komentovat citáty z původního článku

***

Joyce Marcusová pracuje především ve Střední a Jižní Americe, ale pro jeden z klíčových argumentů pro podporu své teorie sáhla do starého Egypta...

Představa, že její majitel faraón Chufu patřil v egyptské historii k hvězdám první velikosti, je ale hodně daleko pravdě. Mocí, významem i bohatstvím ho zastínili mnozí z jeho následovníků. Nikdo z nich se ale ani nepokusil trumfnout Chufuovu stavitelskou megalomanii. Využili svou moc úplně jinak – dobývali nová území, organizovali obchod s dalekými zeměmi, stavěli pevnosti, udržovali v pohotovosti početné armády, budovali závlahové systémy a lodní kanály. O tom si ale mohl nechat Chufu jenom zdát. Na to prostě neměl. Byl zástupcem jedné z prvních dynastií (konkrétně čtvrté z jednatřiceti dynastií) a své mocnější sousedy se rozhodl udržet v uctivém odstupu grandiózním trikem. Postavil pyramidu, která měla vzbuzovat dojem, že Chufu je mocný a není radno si s ním moc zahrávat.

***

Dotyčná podle mého názoru neví, o čem píše. To, že Chufev vládl ve 4. z 31. dynastií je informace zcela irelevantní. Ve starověkém Egyptě se střídala období rozkvětu a období úpadku. 4. dynastie patří k nejmocnějším ve Staré říši. Rozhodně to není tak, že by pozdější dynastie byla automaticky nějak mocnější.

Na koho by Chufev měl proboha činit dojem? Egypt v té době (cca 2500 př. n. l.) neměl vůbec žádné mocnější sousedy - kolem něj ostatně nebyly tehdy žádné jiné konkurenční státní útvary. V období Staré říše se neprováděla dobyvačná politika, za této ani za jiných dynastií (pád Staré říše pak nastal z vnitřních příčin, především díky růstu odstředivých tendencí v jednotlivých krajích - nomech). Totéž pak platilo i pro Střední říši. Egypt byl v té době výrazně izalocionistický. Nebyl to však žádný doklad jeho slabosti. Není ale ani pravda, že by se v té době neuskutečňovaly žádné obchodní výpravy (viz cesty lodí do země Punt, zřejmě už ve Staré říši).

Naopak teprve trauma z vpádu Hyksósů (druhé mezidobí) pak vedlo k tomu, že v Přední Asii je potřeba si vybudovat jakési předpolí. S touto motivací začaly pak výboje v době Nové říše.

Obecně: První starověké státy si zřejmě byly schopné podrobit pouze obyvatelstvo určité úrovně (např. usedlé a ideálně také už bohaté - aby to k něčemu bylo). Státy, jejichž vyspělost příliš čněla nad své okolí, prostě nebyly k dobývání zvlášť motivovány. To byl příklad Egypta až do období Nové říše.

Fakt, že Egypt za Staré říše byl relativně do sebe uzavřený, samozřejmě umožnil soustředit zdroje na \"vnitřní\" záležitosti typu gigantických staveb. To, že v jednom období se pyramidy stavěly a v jiném ne, ale souviselo především s proměnou náboženských představ - asi jako někdy se mrtví spíše spalují a jindy ukládají do země \"kostrově\". Můžete to nazvat třeba módou.

***

Mexická Pyramida Slunce kultury Teotihuacán je podle Joyce Marcusové také jen názornou demonstrací „navoněné bídy“. Pojmenování pyramidy pochází z aztéckých dob a není jisté, jestli odpovídá původnímu názvu stavby. Pyramida vznikla v prvním století našeho letopočtu. Kultura Teotihuacán ale dosáhla svého „klasického“ období o pár století později a vystřídaly ji kultury ještě vlivnější. Nikdo už ale tenhle kolos netrumfl. Podle Joyce Narcisové nebylo proč. Tihle lidé už měli rozumnější věci na práci.

***

Úplně největší pyramida v předkolumbovském Mexiku není IMHO v Teotihuacanu, ale v Cholule (datování si teď nepamatuji). Pyramidy v Teotihuacanu byly různě přebudovávány, největší byly zřejmě ve chvíli, kdy kultura stála na vrcholu své moci.

Teotihuacan odpovídá klasickému období, které je obvykle dáváno do souvislosti s teokracií. Pozdější kultury byly orientované spíše válečnicky. Proto lze předpokládat, že se jejich úsilí ubíralo jinými směry, ne však nutně rozumnějšími. Aztécká snaha obětovat co nejvíce lidí na oltáři Huitzilopochtliho je dokladem podobného neúčelného vrtochu (respektive náboženskými příčinami) jako pyramida v Teotihuacanu.

Každopádně opět platí, že zatímco Aztékové stáli proti celé řadě jiných - řekněme analogických - říší, Teotihuacán byl hvězdou v zemi ještě spíše barbarské (pomiňme pro tuto chvíli relativně vzdálené Olméky). Čněl nad své okolí tedy více než Aztékové, jeho pyramidy jen stěží měly zastírat slabost civilizace. Nehledě k tomu, že první pyramidy budovali ve střední Americe Olmékové, a to byla civilizace pořádně mocná (její vliv zasáhl možná až na východ USA - moundové kultury - a do Peru - Chavin). Taktéž je stavěli Toltékové (Tula), ti byly rovněž mocní a na rozdíl od Teotihuacanu velmi bojovní. Snad lze v předkolumbovském Mexiku vysledovat jistou souvislost mezi bojovností a mírou lidských obětí, ale co se spojitosti s pyramidami týče...

***

Také v Peru našla Marcusová příklad rané nepříliš mocné civilizace, která si hrála“ na něco, čím ve skutečnosti nebyla, jen aby vypadala mocnější. Největší peruánská pyramida vznikla po roce 100 n.l. a vystavěli ji lidé kultury Moche. Je známa jako Huaca del Sol....

Následníci Moche, konkrétně kultura Chima nebo mnohem známější Inkové, se nepokusili pyramidu Huaca del Sol trumfnout. Opět se věnovali bohulibějším činnostem – stavbě silnic, závlahových systémů – nebo expanzi. Kultura Moche na nic takového neměla dost sil, a tak se pokusila získat prestiž stavbou pyramidy, která nepřinášela bezprostřední užitek.

***

Především: Pozdější stavby z Tiahuanaca jsou zřejmě ještě monumentálnější, totéž platí pro stavby Inků. Akorát tyto útvary neoznačujeme jako pyramidy (opět - jde spíše o módu ve stylu, že dnes nestavíme katedrály, ale mrakodrapy). Tvrdit, že Mochicové neměli síly na tvorbu rozsáhlejších závlahových systémů, je hloupost - právě oni kultivovali severní Peru. O jejich vyspělosti svědčí i to, že možná jako jediní peruánští Indiáni znali skutečné písmo (na fazolkách - to je samozřejmě na delší diskusi, jak toto písmo, tak pak další možná jihoamerická indiánská písma včetně problému těch inckých uzlíčků).

Opět tedy: Jaká navoněná bída?

***

Podobně vysvětluje Diamond i stavbu stále větších pyramid a chrámů civilizací starých Mayů. Také Mayové se nikdy nesjednotili a jednotlivé městské státy spolu neustále vedly války. Konkurence byla skutečně vyhrocená a nebyl tu nikdo, kdo by mohl jednoznačně ovládnout prostor a napřít úsilí rozumnějším směrem.

***

Říct, že Mayové stavěli pyramidy proto, aby se navzájem trumfli, když to nešlo jinak, je poměrně silné kafe. Není známo, že by ve Staré říši Mayů bylo nějak moc válek. Naopak šlo o státy vcelku mírumilovné (jednou z výjimek jsou malby v Bonampaku). Pyramidy se spíše vykládají jako doklad místní kalendářní posedlosti.

Mnohem více se válčilo v době Nové říše na Yucatánu, kde třeba vládci Mayapanu skutečně dokázali své sousedy přemoci silou zbraní - pyramidy ovšem rostly i tam. Takže s těmi souvislostmi je to zase hodně vachrlaté.

Závěr: Myslím, že takto to obvykle dopadá, pokud se biologové či antropologové zabývají starověkými civilizacemi bez toho, aby se nejprve obtěžovali s nějakým předběžným studiem příslušných dějin. Přečtěte si Diamonda (Osudy lidských společností) nebo Wrighta (Víc než nic). Dokud popisují mezolit, působí to věrohodně; jakmile se však začnou zabývat otázkou pádu Říma, člověka, který o tom něco ví, IMHO rozbolí zuby. Stejně na mě zapůsobila i představa navoněné bídy.

 Poznámka redakce: autor příspěvku je redaktorem www.scienceworld.cz