Argumenty pro genetiku
Americký neurolog Paul Thompson nedávno prokázal, že existují dědičné komponenty inteligence. Thompson se svými spolupracovníky z Finska snímkoval mozky jednovaječných a dvojvaječných dvojčat a také nepříbuzných jedinců. Ke snímkování použili metodu magnetická rezonance a ta dovoluje stanovit třetí rozměr sledovaného objektu. Vycházeli z faktu, že jednovaječná dvojčata mají všechny geny stejné. Dvojvaječná dvojčata mají jen asi polovinu shodných genů. Nepříbuzní jedinci mají shodných genů nejméně. Měření potvrdilo, že množství šedé hmoty v čelním laloku je vysoce dědičné. Další bádání prokázalo, že rozdíly v objemu šedé hmoty mají za následek 10 – 15 procentní odchylku v hladině inteligence.
Jedná se tedy o dva separátní objevy. První - množství šedé hmoty je dědičné. A druhý - inteligence závisí na objemu šedé mozkové hmoty. Jejich spojení umožňuje interpretaci, že geny (i když zatím nevíme které to jsou) skutečně ovlivňují inteligenci.
Argumenty pro výchovu
Profesorka Agnes S. Chan z Čínské univerzity v Hong Kongu sledovala téměř stovku chlapců ve věku od šesti do patnácti let. Polovina z nich byla členy školního orchestru a ti se účastnili pravidelné výuky hudby. Ostatní sledovaní chlapci podrobeni výuce hudby na nějaký nástroj nebyli.Chanová s kolegy podrobila chlapce psychologickým testům na vizuální paměť. Paměť muzikou vzdělávaných studentů byla lepší. Byli například schopni si zapamatovat mnohem více slov. Více údajů si také pamatovali po delší dobu. A nejen to, jejich přednost ve verbálním učení s dobou jejich učení se hudbě ještě rostla.
Výsledky se nám nebudou zdát zase tak překvapivé, když si uvědomíme, že verbální paměť i muzikální vnímání jsou lokalizovány do stejné části mozku – levého spánkového laloku. Překvapivý je i další poznatek a to, že efekt zlepšené paměti přetrvá dlouhodobě a to i u těch studentů, kteří s muzikou již dávno skončili.
Praktická rada na závěr:
Trapte své ratolesti hudbou. Budou si lépe pamatovat. A ani v případě, že s hudbou za krátký čas skončí, nebudou to zbytečně vyhozené peníze.
Profesorka Agnes Sui Yin CHAN, vedoucí laboratoře neuropsychologie: „ u dětí, které se učí hudbě je předpoklad, že se budou lépe učit“.
Diskuze:
IQ-geny
Jarda Petr,2003-10-02 05:00:33
V téhle souvislosti je možná zajímavé zmínit Roberta Plomina, který před časem dokonce publikoval genetický marker spojený se schopností učit se novým věcem. Faktem zůstává, že heritabilita toho, co zjednodušeně označujeme jako inteligenci je podle některých odborníků velmi nízká (do 0,3). Studie na jednovaječných dvojčatech jsou jistě dobrá věc -nic lepšího nemáme. Rozdíly ve fenotypu těchto dvojčat ale nemusejí odrážet jen vlivy vnějšího prostředí ale mohou být důsledkem rozdílů v epigenetických změnách genomu. Zjednodušeně řečeno - stejné pořadí písmen genetického kódu v genech jednovaječných dvojčat ještě neznamená, že budou oba geny fungovat stejně, protože o jejich aktivitě rozhodují změny "na povrchu" (tedy tzv. epigenetické změny), které spočívají např. v rozdílné methylaci či acetylaci daného úseku DNA. Je jisté, že některé rozdíly mezi jednovaječnými dvojčaty odrážejí epigenetické rozdíly a nikoli rozdíly ve výchově a působení dalších vnějších vlivů. Epigenetickým rozdílům jsou například připisovány případy, kdy jedno z jednovaječných dvojčat onemocní schizofrenií, zatímco u druhého se duševní choroba nevyvine.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
