Na autismus existuje celá řada testů. Jejich spolehlivost klesá se snahou odhalovat tuto poruchu ve stále ranějším věku. S principiálně jednoduchým řešením nyní přichází Timothy Roberts z Dětské nemocnice ve Filadelfii. S prvními výsledky, kterých dosáhl při ověřování svého nápadu, seznámil veřejnost včera v Chicagu. Šlo o přednášku v rámci každoročního setkání členů Radiologické společnosti Severní Ameriky.
Mozek při své činnosti, která spočívá v přijímání a vysílání nervových vzruchů, což není nic jiného než elektrické signály, vysílá slabá elektromagnetická pole. Ta se mění při každém novém vjemu, a tak tato magnetická pole charakterizují zpracování signálu a reakci na něj. Dobře patrné změny magnetického pole jsou detekovatelné i při komunikaci některých mozkových lokalit. 

Zvětšit obrázek

Jedna padesátina sekundy ve vytváření magnetického pole mozkem je rozdíl, který je moderním přístrojem detekovatelný, a na němž je možné založit časnou diagnostiku autismu.

Roberts se snaží zjistit charakteristické „nervové podpisy“ pro jednotlivé specifické mozkové aktivity a především to, jak se liší u autistů. Spektrum autistických poruch je široké a to je právě onen problém mnoha stávajících testů. Jak se ale zdá, jednu věc mají všichni autisté společnou - komplikovanější  zpracování zvukových vjemů. Tato komplikace zhoršuje jejich komunikační schopnosti a na nich je založena většina stávajících testů. Robertsovi o to ale nejde. Přesněji řečeno nejde mu o výsledek. Nesnaží se prokazovat zhoršení komunikačních schopností jedince. Jeho myšlenkou je detekovat ono delší zpracování zvukových jevů mozkem, které následným pozorovaným projevům předchází. Technicky vzato jde o využití magnetoencefalografie (MEG), kterážto metoda dovoluje snímat magnetická pole v mozku. Jde o obdobu elektroencephalografie (EEG), jejímž cílem je sledovat elektrická pole a magnetické rezonance.

Roberts svoji metodu, založenou na vyšetření magnetoencefalografem, odzkoušel na 64 dětech ve věku šesti až patnácti let. Polovina z nich trpěla autismem. Ostatní zdravé děti sloužily jako kontrola.

Timothy Roberts

Nové vyšetření vypadá následovně. MEG přístroj má helmu, ta se nasadí pacientovi na hlavu. Pak se mu do sluchátek pouští ze záznamu série zvuků. Je to směs pípání samohlásek, ale také celých vět. Pochopitelně, že se mozek snaží s poskytnutými údaji nějak vypořádat. V průběhu testu se snímají změny v jeho magnetických polích. Princip testu spočívá v tom, že jakmile nějaký zvuk zazní, reakce autistů je nepatrně pomalejší. Magnetoencefalograf je schopen zaznamenat zpoždění v reakci  autistických jedinců, i když tento rozdíl činí pouhých dvacet milisekund. Tento rozdíl reakčního času odlišuje podle Robertse zdravé osoby od těch s autismem.

Snaha Robertse jde ale ještě dál. Autismus je totiž porucha se širokým spektrem projevů. Roberts chce pro jednotlivé typy poruch vysledovat jejich specifické „magnetické charakteristiky“.  Jde vlastně o snahu vytvořit manuál „magnetických podpisů“, kterými se autismus projevuje. Jde o okamžitě využitelný výstup s možným zavedením do praxe. Klinickým lékařům se tak dostává do ruky nástroj, kterým lze poruchu odhalit ve velmi útlém věku. Dokonce u mladších dětí, než jaké měl v pokusu sám Roberts. Magnetické podpisy poruchy jsou totiž něčím, co se s věkem moc nemění.
Roberts si kromě praktického testu klade i další cíle, zaměřené víc badatelsky. Chtěl by tím svým mapováním mozku přispět k porozumění dějů, které v něm probíhají. Konkrétně, jak ono pozorované zpoždění ve vyhodnocení zvukových vjemů u autistů ovlivňuje spolupráci jednotlivých mozkových oblastí… jak jednotlivé typy autismu souvisí s epilepsií, neschopností se soustředit, hyperaktivitou…ˇ

Pramen: Children"s Hospital of Philadelphia