„Byli jsme tím překvapeni,“ přiznal hematolog Gero Hütter, který vyšetření vyléčeného Američana prováděl. 
Dodatečné analýzy prokázaly, že svou roli sehrála šťastná náhoda. Dárce kostní dřeně patřil k lidem, kteří zdědili od otce i matky poškozený gen CCR5. Podle instrukce genu se vytvářejí na povrchu bílých krvinek bílkovinné molekuly využívané virem HIV-1 k zachycení na krvince a průniku do jejího nitra. Asi 1% Evropanů má defektní gen CCR5 a bílkovinu na povrchu bílých krvinek postrádá. Virus HIV-1 se na jejich krvinkách neuchytí a nemůže je nakazit. Tito lidé se mohou nakazit jen méně častým virem HIV-2, který používá ke vstupu do krvinek jiné molekuly. HIV-pozitivní berlínský pacient získal od dárce kostní dřeně shodou okolností krvetvorné buňky, jež produkují krvinky bez „antén“ pro virus HIV-1. Viry po nových krvinkách „sklouzly“ a vyklidily pole. Šance, že by se dalším nemocným podařilo sehnat geneticky stejně obdařeného dárce, je mizivá. Transplantace kostní dřeně jako léčba pro miliony nakažených lidí nepřichází do úvahy. 

Bílkoviná kotva pro zachycení viru HIV je produktem genu CCR.

Případ berlínského pacienta  naznačil, jak by mohla fungovat léčba, jež se zatím podařila jen u laboratorních myší. Vědci při ní použili zvláštní molekulu, která umí rozstřihnout DNA v přesně určeném místě. V těle myší tyto molekulární nůžky stříhaly DNA uprostřed genu CCR5 a zabránily tak krvinkám, aby si podle něj vyráběly bílkovinou  kotvu pro zachycení viru HIV-1. Pokud by se stejným  způsobem povedlo narušit gen CCR5 ve většině buněk kostní dřeně HIV-pozitivních pacientů, mohl by být výsledný efekt podobný jako po transplantaci kostní dřeně dárce odolného k viru HIV-1. Pacient by za to zaplatil zvýšenou náchylností k nákaze virem západonilské horečky, před níž nás plně funkční gen CCR5 chrání. 

Detailní foto

Kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos) obsahuje látku TAT2, která činí bílé krvinky k HIV odolnější. (Další foto kozince viz Fotografický herbář)

Ze světa přicházejí v poslední době povzbudivé zprávy, kterým se nedostalo takové publicity jako vyléčenému pacientovi doktora Hüttera, ale které slibují uzdravení podstatně početnějšímu okruhu nemocných. Rita Effrosová z University of California v Los Angeles zjistila, že látka TAT2 izolovaná z kořenů kozince výrazně zvyšuje odolnost bílých krvinek k viru HIV. Ve stati zveřejněné v Journal of Imunology Effrosová navíc zažehnala hlavní obavy spojované s použitím TAT2, jež se týkaly současného zvýšení rizika nádorového bujení.
Vědci pod vedením Maria Ostrowskiho z University of  Toronto dosáhli blokádou molekuly označované jako Tim-3 „oživení“ bílých krvinek zápasících s virem HIV. Molekula Tim-3 se hromadí v krvinkách selhávajícího imunitního systému vyčerpaného marným bojem s infekcí. Publikace zveřejněná lékařským časopisem Journal of Experimental Medicine dokazuje, že zablokování molekuly Tim-3 působí na imunitní obranu jako živá voda.

Tým Andrewa Sewella z Cardiff University upravil v laboratoři jeden typ bílé krvinky tak, aby  vyhledávala bílé krvinky nakažené virem HIV a ničila je i s jejich nebezpečným „podnájemníkem“. Podobné krvinky nám kolují v žilách, ale virus HIV jim často unikne, protože mění dědičnou informaci jako chameleón. Zároveň se mění i znaky, kterými se přítomnost viru projevuje na povrchu krvinky. Zabijáckým krvinkám pak chybí ke krvince nakažené  pozměněným virem správný „klíček“. Sewell  vybavil krvinky univerzálním „klíčem“. Virus HIV se může měnit, jak chce, před touto zabijáckou krvinkou se neschová.
„Zatím to funguje jen v laboratorních podmínkách. Jestli se nám to povede přenést do těla pacienta, získáme velmi účinný lék proti AIDS,“ komentuje Sewell výsledky pokusů zveřejněné prestižním lékařským měsíčníkem Nature Medicine.