Z výzkumu Yerkes National Primate Research Center v Atlantě  vyplývá, že samice opic druhu Malpa kapucínská mají smysl pro spravedlnost. Studie obchodování ukazuje, že samice těchto opic přestávají spolupracovat, stávají se vzpurnými a neukázněnými, pokud vidí, že ostatní opice nespravedlivě získají z obchodu více než ony. Tento výzkum byl inspirován studiemi z oboru experimentální ekonomie.

Zvětšit obrázek

Sarah F. Brosnan

Opice požadují fair-play
Je to vůbec poprvé, kdy se ukázalo, že i jiný druh, než Homo sapiens má smysl pro spravedlnost.
Podle Sarah Brosnan z Yerkes National Primate Research Center, samice malpy kapucínské jevily tendence k nespolupráci, někdy dokonce dávaly svoji nespokojenost najevo házením různých předmětů, pokud viděly, že samy dostaly výměnou za stejný předmět  okurku, zatímco jiná opice obdržela hrozny vína. Nejzřetelnější protest přicházel od opic, které viděly některou ze sousedek dostat hrozny zdarma, aniž by je museli za něco směnit.
Nápad testovat ekonomické chování opic se zrodil z ekonomických experimentů analyzujících, jak lidé reagují na nespravedlnost. V roce 1999 ekonom Ernst Fehr z University of Zurich řekl, že k pochopení trhů ekonomové musejí přijmout tezi, že lidé se často zřeknou bezprostředního zisku pokud vidí, že systém někomu jinému umožňuje benefitovat více.
K testování jiných druhů živočichů, Brosnan vycvičila kapucínské opice k používání kamenů jako prostředku směny. Dala opici kámen a pokud jí byl vrácen, nabídla odměnu. Za 2 roky používání tohoto jednoduchého způsobu směny se opice běžně využívaly tohoto mechanismu k získávání jídla.

Zvětšit obrázek

Smysl pro spravedlnost nemají jen lidé. Mají jej i malpy kapucínské. (TED Blog)

Brosnan pracovala se samicemi, protože během předběžného testování se ukázalo, že samci nebyli nespravedlností při směně vyvedeni z míry, pro pokus se proto nehodili. Ve své nejrozsáhlejší studii testovala  páry samic, které si byly navzájem dobře známy, ale nebyly pokrevně příbuzné. V sérii „obchodních období“, Brosnan přijímala kameny od opic a směňovala je s nimi za hrozny, zatímco ostatní opice směnu pozorovaly. Druhá opice z páru výměnou za kámen dostala pouze méně chutnou okurku. Tato druhá opice za těchto podmínek buď odmítla obchodovat, nebo přijmout okurku. Tato nefér výměna kámen za okurku byla rázně odmítla  v 10. případech z 25. Když však Brosnan dala hrozen první opici bez požadavku platby kamenem, druhá odmítla směnu kámen za okurku v průměru dokonce v 20. případech z 25.

Takovéto zacházení by stejně tak pobouřilo i člověka, míní Brosnan. Tento experiment naznačuje, že smysl pro spravedlnost je u lidí vyvinutý časem, spíše než čistě naučený.
Z této studie vyplývá velmi důležité zjištění a sice to, že averze k nespravedlnosti má pravděpodobně velmi hluboké vývojové kořeny, je základem lidské spolupráce a ovlivňuje způsob, jakým trhy fungují.

Primatoložka Joan Silk z University of Carolina, Los Angeles dodává, že tato nová studie rozšiřuje naše znalosti o kooperaci mezi primáty. Objevila se rovněž další zajímavost: opice v laboratoři spolupracují s partnery, se kterými nejsou pokrevně spřízněni, zatímco ve volné přírodě máme jen velmi málo důkazů o takovéto aktivitě.

Experimentální ekonomie
Leží na hranici ekonomie a psychologie a představuje stále se rozvíjející odvětví ekonomické vědy. Ačkoliv ekonomie byla dlouho považována za neexperimentální vědu, myšlenka analýzy ekonomického chování a rozhodování lidí v kontrolovaných podmínkách pochází ze 40. let, kdy americký ekonom E. Chamberlin, prováděl první jednoduché experimenty. V 50. letech zjistil francouzský ekonom M. Allais, že lidé často nejednají v souladu s teorií užitku, tedy tak, jak by z ekonomického pohledu měli. Velký rozkvět zažila experimentální ekonomie v 70. a 80. letech. Rozšířila se ze zkoumání teorie užitku např. k analýze  vyjednávání, veřejným statkům, průmyslovým organizacím, aukcím, fungováním trhů atd. Experimentální ekonomie má blízko behaviorální ekonomii a k teorii her.

Zdroj:   Susan Milius. Science News. Washington: Sep 20, 2003. Vol. 164, Iss. 12; p. 181

Poznámka redakce: Autor je studentem Vysoké školy finanční a správní