Zvětšit obrázek

Tato trojrozměrná mapa obsahuje souhnné údaje získané gamapaprskovým spektrometrem z paluby Mars Odyssey promítnutá na topografická data z laserového výškoměru sondy Mars Globas Surveyor. Drobná červená šipka v pozadí označuje pole vulkánů vyvýšeniny Elysium v severní oblasti Marsu, svažující se k jihovýchodu. Barvy od modré k fialové na vyvýšenině Elysium a vrchoviny rozšiřující se do popředí mapy značí oblasti chudé na draslík. Barvy od červené do žluté značí bohaté nánosy draselných solí v nížinách pod místy přistání misí Mars Pathfinder (PF) a Viking 1 (V1).

„Porovnali jsme údaje ze spektrometru využívajícího gama záření a soustředili se na draslík, thorium a železo nad a pod předpokládanou pobřežní linií považovanou za známku dávné přítomnosti oceánu,“ řekl James M. Dohm, planetární geolog z University of Arizona, který vedl mezinárodní průzkum.

 

William Boynton

Dohm řekl: „Náš průzkum přinesl otázku: Mohli bychom považovat větší koncentraci těchto prvků v pradávné pobřežní linii, za důkaz toho, že se voda se solemi obsahující tyto prvky přesunula z vysočin do nížin, kde nakonec vytvořila souvislou vodní plochu?“ 
 

Spektrometr na Mars Odyssey řídil William Boynton z Lunar and Planetary Laboratory University of Arizona a měl jedinečnou možnost detekovat prvky pohřbené až 30 centimetrů pod povrchem, díky gama paprskům. Tato jedinečná schopnost spektrometru vedla i k překvapivému objevu veliké oblasti vodního ledu blízko povrchu ve vyšších „marsopisných“ šířkách. Zdá se, že budoucí astronauti pobývající na povrchu Marsu by nemuseli mít o vodu nouzi.

Starší a mladší moře
Výsledky z Mars Odyssey a dalších kosmických lodí naznačují, že „koloběh vody“ v minulosti se vší pravděpodobností vyluhoval, přepravil a zkoncentroval některé prvky  jako jsou draslík, thorium a železo.
Výzkumníci odhadují, že objevená mladší, vnitřní pobřežní linie je důkazem, že oceán asi desetkrát větší než Středozemní moře, možná až velikosti Severní Ameriky, existoval na severních pláních Marsu už před pár miliardami let. Větší pobřežní linie, která pokrývá zhruba třetinu Marsu, vymezovala starší oceán asi dvacetkrát větší než Středozemní moře.

„Oblasti bohaté na draslík, thorium a železo se objevují pod staršími i mladšími paleooceánskými hranicemi v celé oblasti,“ uvedli vědci, když použili data z laserového výškoměru Mars Global Surveyor k topografickému mapování celé oblasti.

 
Vědecká diskuse o možné existenci pradávných marťanských oceánů vyznačených pobřežními liniemi byla zažehnuta různými studiemi téměř před dvaceti lety. Jednou takovou studií byla ta od Bakera a kolegů z UA Lunar and Planetary Laboratory, která navrhovala, že před pár miliardami let spustil výbuch magmatu záplavy nesoucí mnohem větší množství vody než brazilská Amazonka. Vody z těchto záplav se shromáždily v severních nížinách Marsu, vytvořily jezero, které spustilo relativně teplejší a vlhčí podmínky, jež vydržely desítky tisíc let.

Voda zmamená život
Vědci se dobírají ke stále podrobnějším důkazům, jak a kde voda na Marsu existovala, protože ta je klíčovou podmínkou života, tak jak ho známe na Zemi.

Zvětšit obrázek

Tato ilustrace ukazuje umístění sopečné oblasti Tharsis a oblasti Valles Marineris v kontextu s hypotetickým větším pradávným oceánem a menším mladším oceánem na severních nížinných rovinách Marsu. Victor Baker a další vědci se dlouho dohadovali, co bylo příčinou, zda to byla opravdu vulkanická činnost v oblasti Tharsis, co rozpoutalo velké záplavy, které vymlely velké odtokové kanály a uložily usazeniny přinesené z jižních kráterových vysočin do severních nížinných plání, kde voda vytvořila jezera a oceány a změnila podnebí na tisíce let.

„Poslední obrázky z Mars Odyssey navazují na průzkumy, které začal Mariner 9 na počátku sedmdesátých let dvacátého století. Oběhy a přistání Vikinga z pozdější doby přinesly široké důkazy pro vodní minulost Marsu. Obrazy a další informace z flotily oběžnic Marsu ze Spojených států a Evropy zvýraznily detaily v posledním desetiletí,“ dodávají. Výsledky z Mars Global Surveyor, Mars Odyssey, Mars Express a Mars Reconnaissance Orbiter ukazují vodou a ledem utvářenou marťanskou krajinu.

Rozdíly pozemských a marťanských moří
Vědci studující obrázky z kosmických lodí mají těžkou práci s potvrzováním terénních tvarů pobřežní linie, protože tyto linie na Marsu vypadají odlišně od těch pozemských. Pobřežní linie na Zemi jsou většinou poznamenány přímým působením silných přílivů a odlivů v důsledku gravitačního působení mezi Zemí a Měsícem, ale Mars žádný velký měsíc, který by dokázal způsobovat tak obrovské slapové síly, nemá. Další odlišností je, že jezera nebo moře na Marsu mohla být tvořena z velké části obrovskými suťovými proudy a zkapalněnými usazeninami. A ještě dalším rozdílem je, že oceány na Marsu nejspíš byly pokryty ledem, který bránil vzniku vlnobití.

„Gamapaprskový spektrometr přináší klíčovou informaci k dlouhotrvajícímu sporu o oceány na Marsu,“ řekl Dohm. „Ale diskuse bude pravděpodobně pokračovat ještě v budoucnu, možná i po tom, co se budou vědci moci konečně projít po povrchu Marsu s nástroji v ruce a uprostřed sítě chytrých družicových, vzdušných a povrchových robotických systémů.“

Zdroj: University of Arizona