Nártoun drobný (Tarsius pumilus) – stvoření, které svým vzhledem připomíná filmového gremlina, velikosti myši, vážící méně než 56 gramů – nebyl pozorován od té doby, co byl v roce 1921 naposledy sebrán pro muzeum. Vědci se dlouho domnívali, že již byl vyhuben, a tak tomu bylo až do té doby než dva indonéští vědci na vysočině ostrova Sulawesi v roce 2000 nešťastnou náhodou chytili jednoho nártouna drobného, který toto setkání s člověčí nástrahou bohužel nepřežil.

Sharon Gursky-Doyen pracující s jednou ze svých postgraduálních studentek, Nanda Grow, a týmem místních odchytili na konci srpna v Indonézii tři jedince těchto záhadných nočních stvoření. „Nártoun drobný má na svých prstech drápky místo nehtů,“ řekla Gursky-Doyen, „to je charakteristickým znakem tohoto druhu, který se tím odlišuje od téměř všech primátů, jež mají nehty a ne drápy. Předpokládáme, že tyto drápky jsou adaptací na mechové životní prostředí.¨

Po dvou měsících pátrání a čekání byli odchyceni dva nártouní kluci a jedna holčička na Mt. Rore Katimbo v Lore Lindu National Park v centrální oblasti indonéského ostrova Sulawesi, jemuž my Češi říkáme Celebes. Vědci použili přibližně 276 jemných závojových sítí k odchycení těchto malých stvořeníček, kterým pak připevnili na krk radioobojky, aby mohli sledovat jejich pohyb.
 

„Pořád tu bylo mlhavo a mokro, takže člověk musel být dost opatrný na podchlazení,“ dodává Gursky-Doyenová. „A na mechu to zas pěkně klouzalo, takže nám dalo pořádnou práci udržet se na nohách.“

Zvětšit obrázek

Ne každé setkání s člověkem bylo příjemné: Pozor na ocásek!

Gursky-Doyenová, antropoložka specializující se na behaviorální ekologii a záchranu primátů. Kromě výzkumu záhadných nártounů se její dřívější výzkum zaměřoval na neobvyklou péči o mláďata, kterou tito primáti tohoto rodu předváděli, stejně jako na vztah mezi jejich chováním a lunárními cykly. Její nejnovější výzkumný projekt se týkal vztahu mezi životem ve skupině a ekologickým tlakem, jakým je například dravost a dočasné rozdělení zdrojů.

Gursky-Doyenová, která začala pracovat na své dizertační práci v roce 1993 v centrální části Indonézie říká, že se nemůže dočkat, až se vrátí zpátky, aby mohla získat více přímých zkušeností a pracovat na jejich ochraně. Chtěla by, aby se i její postgraduální studentka Nanda Grow vrátila na toto stanoviště a zde dokončila svou dizertaci.

Gursky-Doyenová a Growová připravují dokument, který představuje první kompletní behaviorální a ekologická data o této žijící populaci nártouna drobného.

Cokoliv se ještě stane, tak Gursky-Doyenová doufá, že nártouni neupadnou zpět v zapomnění, ale ještě dodává: „Doufejme, že když nyní Indonéská vláda ví, kde se tento druh nachází, tak je bude chránit proti rušivým zásahům, které se objevují v oblasti výskytu tohoto druhu v Lore Lindu National Park.“

Krom tohoto úžasného objevu věří i v další: „Stále ještě existují druhy primátů, které čekají na to, až budou objeveny,“ říká Gursky-Doyenová. „Zatím ještě nebyly viděny, slyšeny a popsány všechny.“ Tak uvidíme, s jakým chlupáčem paní doktorka přijde příště.

Příběh v National Geographic

Fotografie .

Zdroj: The Texas A&M University