Selekční tlak vyvíjený na populace domácích zvířat stále narůstá, a to zejména v posledních letech, s rozvojem různých biotechnických metod. Například umělá inseminace umožnila, aby měl vynikající samec statisíce potomků, což už se v populaci může dost výrazně projevit. U savců zase přenos embryí a jejich dělení umožnily geneticky výjimečným matkám, aby se dočkaly stovek potomků. Dá se samozřejmě namítnout, že žádné dvě spermie ani vajíčka nejsou geneticky identické(á). Stejně tak praví sourozenci, pokud se nejedná o jednovaječná dvojčata, nejsou geneticky shodní. To je sice pravda, ale pokud je prováděna ostrá selekce na úzkou skupinu znaků či vlastností, nebo dokonce jen jediný znak či vlastnost, a tato selekce intenzivně probíhá po dostatečně dlouhou dobu, tak dojde k tomu, že se v populaci ustálí jen některé varianty genů a ty ostatní z ní vymizí. Tento proces probíhá tím rychleji, čím větší genetický tlak je člověk schopen vyvinout a čím kratší je generační interval, neboli čím dříve jsou potomci původně vybraných rodičů schopni se rozmnožovat. „Ideálním“ případem krátkého generačního intervalu a vysoké intenzity selekce je drůbež. Proto je prvním druhem domácích zvířat, který je ohrožen vlastní genetickou uniformitou.

Profesor zoologie z Purdue University Bill Muir byl členem mezinárodního výzkumného týmu, který analyzoval genetické linie komerčně chované drůbeže, využívané při produkci masa a vajec na různých místech světa. Vědci zjistili, že komerčně chovaná drůbež ztrácí více než polovinu své genové rozmanitosti, jež se přirozeně vyskytuje u daného druhu, což ji činí náchylnější k chorobám, méně odolnou stresu a mnohem méně přizpůsobivou měnícím se podmínkám chovu. Na pořad dne se dostává otázka dlouhodobé udržitelnosti chovu drůbeže s takto zúženou genetickou výbavou.

Zvětšit obrázek

Bill Muir

„Největším problémem je, že to, co schází, je velmi těžké nalézt,“ řekl Muir. „Ale nedávné znepokojení kolem ptačí chřipky zdůrazňuje důležitost zajistit, aby se žádná, byť ojedinělá, geneticky kódovaná vlastnost, která je například spojená s odolností nemocem, úplně neztratila z genofondu komerčních hejn.“

Muir také podotkl, že je důležité chránit rozmanitost drůbeže u drobnochovatelů a divoce žijících ptáků, a to z důvodu záchrany genetické rozmanitosti, přičemž křížení dalších druhů s komerčními liniemi by mohlo pomoci ochránit velký drůbežářský průmysl.

„Když se podíváme do minulosti šlechtění drůbeže, tak chovatelé vybírali pro reprodukci rodičovské páry na základě určitých žádoucích vlastností. Velikost a rychlost růstu byla důležitá u kuřat na výkrm, zatímco produkce vajec a jejich kvalita zase byla klíčovým ukazatelem u nosnic,“ vysvětluje Muir. „Navzdory tomu, že na světě existují stovky plemen drůbeže, pochází brojleři určení k produkci jatečných kuřat geneticky vzato jen ze tří linií a nosnice dokonce jen z jedné jediné specializované linie.“

Vědci ze státních institucí, univerzit i průmyslových podniků při této studii využili nedávno sekvenovaný genom drůbeže. Analýzou DNA získané od ptáků chovaných v komerčních chovech se jim podařilo určit množství alel, které se vyskytovaly ve všech vzorcích. Při porovnání vzorků zvířat z komerčních chovů s těmi od volně žijících zvířat a zvířat ze zájmových chovů zjistili, že komerční linie ztratily v některých případech až 90 procent různorodosti alel.

„Navrhujeme zkřížení některých experimentálních komerčních linií drůbeže s původními druhy nebo standardními plemeny drůbeže jako takový pokus o návrat některých genů, což by mohlo být tím trumfem, který by mohl pomoci drůbežářskému průmyslu čelit budoucím problémům zejména proto, že znaky, jako je rezistence vůči nemocem, mohou být nalezeny mezi vzácnými alelami dalších ptáků,“ dodává Muir.

Udržení zdravých genových rezerv u zvířat určených k produkci potravin je klíčovou podmínkou k zajištění výživových požadavků rozrůstající se společnosti. Drůbeží maso má stále nejvyšší spotřebu ve Spojených státech a ve většině dalších zemí a s tím je také spojena zvýšená produkce, která od roku 1970 vzrostla o 436 procent.

Muir se nyní podílí na projektu dotovaném 10 milióny amerických dolarů, při kterém je vkládáno veliké úsilí mezinárodního týmu vědců do testování šlechtitelské strategie nazývané úplnou genomovou selekcí, která by mohla být použita k vylepšení přesnosti a účinnosti metod šlechtění. Muir říká, že společnosti by mohly využívat tuto techniku k výběru důležitých částí DNA dárcovských zvířat z plemen předků a začlenit ji do komerčních linií bez přetahování „té špatné“ DNA do „průmyslových“ populací. Tento přístup vybírá plemenná zvířata i na základě dalších specifických vlastností, jakými je třeba hustota kostí, zdravotní pohoda zvířat, účinná konverze krmiva a odolnost vůči chorobám.

Celý problém ztráty genové diverzity se ale netýká jen drůbeže, týká se i všech ostatních zvířat, a to nejenom těch domácích, drůbež byla jen díky své specifitě postižena jako první. Když ale například uvážíte, jak velký podíl celosvětové produkce kravského mléka je výsledkem chovu jednoho plemene, v jehož rámci je rozmnožováno několik nejvýkonnějších linií. A již dnes jsou na světě šlechtitelské firmy, které se hrdě hlásí k využívání genomové selekce, s jejíž pomocí bude rychleji vytvářeno výkonnější potomstvo. To bude znamenat ještě rychlejší nakumulování „žádoucích“ genů, ale s tím také ruku v ruce jdoucí snížení genové diverzity. A pokud bude každý chovatel mít zájem chovat jen ty „nejvýkonnější“ dojnice, tak to s sebou může přinést i to, že se dojený skot dostane do stejných problémů, v jakých se již dnes nachází drůbež.

Odpověď na otázku, zda by se pro tuto regeneraci skotu hodily například statisíce „starých“ a „nepoužitelných“ kryokonzervovaných inseminačních dávek býků, které byly zlikvidovány z důvodů vysokých nákladů na jejich uskladnění, možná přijde příliš pozdě. Ale otázka, jak vyřešit genovou plochost populací domácích zvířat zůstává, a naléhavost potřeby jejího zodpovězení bude narůstat.ˇ

Zdroj: Purdue Univeristy