Joe Salmons

Joseph Salmons, profesor němčiny na University of Wisconsin-Madison, byl vždy upoután tím, jak často se při svých návštěvách napříč Wisconsinem, v mnoha dopisech novinovým redaktorům a v národnostních diskusích vášnivě se zabývajících otázkou novodobých přistěhovalců, setkával s tím samým povzdechem: „Moji prapraprarodiče přišli do Ameriky a rychle se naučili anglicky, aby dokázali přežít. Tak proč současní přistěhovalci nemohou udělat to samé?“

Pohled na zákonitosti při přejímání nového jazyka staré jedno století se zdají být poněkud vyčnívající v moderní politické kultuře, kde se takzvané „only english“ tendence objevují takřka všude a vzniká obrovská diskuse o tom, jak rychle by například španělsky mluvící přistěhovalci měli být schopni přizpůsobit se novému jazyku.

Jako profesor němčiny, který obsáhle studoval jazyky evropských přistěhovalců na Středozápadě Spojených států, objevil Salmons pouze malý přímý výzkum o tom, zda tento etický fenomén „nauč se anglicky nebo padni“ opravdu existoval.

A proto se profesor Salmons a postgraduální studentka němčiny na University of Wisconsin-Madison Miranda Wilkerson rozhodli zjistit co nejvíce a zapátrali v údajích o sčítání lidu, novinách, knihách, soudních záznamech a dalších materiálech, aby mohli zdokumentovat jazykové znalosti německých přistěhovalců, kteří přišli do Wisconsinu od roku 1839 do třicátých let dvacátého století. Tento dokument se objevuje v současném vydání časopisu American Speech.

„Zaměření se na německé přistěhovalce bylo logickou volbou,“ vysvětluje Salmons, „protože tento národ představoval největší imigrační vlnu do Wisconsinu v polovině devatenáctého století, a tito lidé opravdu zapadají do klasického pohledu na „dobré staré přistěhovalce“ devatenáctého století.“

Salmons a Wilkersonová při svém pátrání objevili pozoruhodný zvrat v konvenčním učení: nejenom, že se mnoho z těchto přistěhovalců necítilo být okolnostmi nuceno k rychlému učení se angličtiny hned po příjezdu do Ameriky, ale dokonce to vypadá, že úspěšně žili a rozvíjeli se po celá desetiletí, i když mluvili výhradně německy.
„V mnoha oblastech, původně osídlených Němci v polovině devatenáctého století – od jihovýchodu Wisconsinu po Lake Winnebago a Fox Valley, jsme objevili, že němčina zůstala hlavním jazykem obchodu, vzdělávání a náboženství až do počátku dvacátého století,“ říká Salmons. „Dokonce i příslušníci druhé a třetí generace těchto německých přistěhovalců, ačkoliv se již narodili ve Wisconsinu, hovořili stále jen německy jako dospělí.“
„Tito lidé byli dokonce vysoce angažovanými Američany,“ říká Salmons, „podíleli se na politickém dění, působili v ekonomice a byli vůdčími osobnostmi církví a škol. Pouze nevedli většinu svého života v angličtině.“

Miranda Wilkerson

Jeden z nejbohatších zdrojů údajů pro tuto studii pocházel ze sčítání lidu Spojených států v roce 1910, které již bylo převedeno do digitální podoby a je dostupné prostřednictvím Wisconsin Historical Society. Wilkersonová analyzovala hlášení o jazyku používaném dospělými v oblasti hustě obydlené Němci, které zahrnovalo devět městských okrsků v sedmi okresech napříč jihovýchodním a středním Wisconsinem.

V záznamech z roku 1910 výzkumníci objevili v těchto původně německy mluvících společenstvích stále ještě velké množství lidí, kteří hovořili pouze německy. Ze sčítání lidu vyšel následující podíl pouze německy mluvících obyvatel: 24 procent v Hustisfordu, 22 procent ve Schleswigu, 21 procent v Hamburgu a 18 procent v Kielu.

Tyto počty představovaly nejenom první generaci přistěhovalců, ale zahrnovaly již také mnoho osob narozených již ve Spojených státech. Z osob, které hovořily pouze německy a ve sčítání lidu uvedly, že se narodily ve Spojených státech jich bylo 43 procent z Germantownu, se 36 porcenty je následoval Schleswig, s 35 procenty byl třetí Hustisford a 34 procent jich bylo v Brothertownu.

Co to znamená pro učení (nebo neučení) se anglicky, výzkumníci shrnuli do následujících vět: Po padesáti a více letech života ve Spojených státech zůstalo mnoho členů některých komunit pouze u používání jednoho jazyka. Tyto výsledky poskytují markantní protidůkaz k prohlášení, že první přistěhovalci se naučili anglicky rychle po příjezdu do „Nového světa“.

Salmons zdůrazňuje i další přímý důkaz toho, jak „životaschopný“ zůstal německý jazyk ve Wisconsinu. V průběhu historie bylo ve Wisconsinu vydáváno více než 500 titulů německých novin. Noviny vydávané v malých městech se ve dvacátém století často slučovaly, aby bylo dosaženo větších nákladů a komerčně dostupné byly německé noviny až do čtyřicátých let dvacátého století.

Některé další zajímavé výsledky z publikovaných dat zahrnovaly:
• Doklady z roku 1932 uvedly o přistěhovalcích z 19. století na sever Milwaukee, že: „Angličtina nebyla vůbec nezbytná pro jejich každodenní vztahy. Každá osoba, se kterou přišli do kontaktu, uměla německy přinejmenším tak dobře jako anglicky. V Ozaukee County dokonce existují důkazy, že irské rodiny, které žily rozptýlené mezi německými, uměly německy.“
• Výzkumníci objevili korespondenci z devadesátých let devatenáctého století ze školního obvodu, zaslanou do kanceláře státního školního inspektora, která byla kompletně psaná v němčině. A to po vydání Bennettova zákona z roku 1889, který vyžadoval, aby školy vyučovaly v angličtině.
• Také objevili na University of Wisconsin-Madison záznamy v dizertační práci o Lebanonu ve Wisconsinu z luteránské církve v tomto společenství, kde bylo zkušebně vedeno jedno kázání měsíčně v angličtině. A tento závěr byl učiněn v roce 1929.

„Jedním z pozoruhodných výsledků sčítání lidu bylo, že znalost pouze německého jazyka neznamenala nějakou překážku v získání pracovní příležitosti,“ říká Salmons. Ačkoliv se očekávalo, že se tito lidé budou pohybovat někde na okraji ekonomického proudu. Namísto toho se objevilo široké spektrum zaměstnání, která byla německy mluvícími obyvateli zastávána: kromě farmářů a dělníků byli mezi nimi učitelé, duchovní, obchodníci, kováři, krejčí, předáci a inspektoři.

„Klíčovou otázkou pro nutnost učení se nového jazyka se zdá být to, zda měli dostatečně velkou německy mluvící společnost, ve které bylo takové množství lidí, aby pro ně bylo pohodlné a bezproblémové zůstat u jednoho jazyka,“ říká Salmons. „V tom případě tu nebyl žádný velký tlak na změnu jazyka v této společnosti.“

Salmons v závěru dodává, že jejich studie naznačuje, že tradiční učení může být vlastně úplně obráceně – první přistěhovalci nutně nepotřebovali angličtinu k tomu, aby byli úspěšní a reagovali proto pomalu, zatímco současní přistěhovalci uznávají znalost jazyka jako vstupenku k úspěchu a anglicky se jich učí mimořádně vysoký počet.ˇ

Zdroj: University of Wisconsin-Madison