Kriminologický výzkum již dlouho spojoval užívání drog, asociální a trestné chování s připojením k partě delikventů – ve skutečnosti je sounáležitost s takovou partou jedním z nejsilnějších faktorů ve vztahu k zločinnosti mladistvých i dospělých. Ale studie vedená Kevinem M. Beaverem, odborným asistentem z College of Criminology and Criminal Justice na FSU, je první, která potvrzuje statisticky významné spojení mezi sklonem k zapojení se do asociálních skupin a speciální odchylkou (tzv. „10-repeat alela“) genu pro dopaminový transporter (DAT1).

 
„Tento výzkum je průlomovým, protože ukazuje, že náchylnost některých dospívajících ke vstupování do part, které mívají problémy se zákonem, je spojeno s jejich dědičným založením,“ říká Beaver.

V rámci studie byla analyzována data o rodině, přátelích a DNA od 1816 chlapců druhého stupně základní školy a střední školy a bylo objeveno spojení mezi DAT1 a jejich začleněním se do part s nezákonnými aktivitami, týkající se primárně těch, u kterých se sešla „10-repeat alela“ a vysoce rizikové rodinné prostředí (vyznačující se neangažovaností matky a nepřítomností mateřských citů).

Zvětšit obrázek

Toto je pohled na podrobnou mapu malé části třináctého lidského chromozómu, kde se na jeho kratší „nožičce“ nachází „gen zločinnosti“ DAT1 (třetí gen třetího řádku podrobného členění)

Na rozdíl od toho nevykazovali dospívající chlapci se stejnou genetickou odchylkou, kteří žili v nerizikových rodinách (tedy s vysokou úrovní mateřské péče a vřelosti), statisticky významný sklon k asociálním přátelům.
„Náš výzkum tak potvrdil nejenom důležitost genetické výbavy, ale také prostředí,“ řekl Beaver. „Se vzorkem skládajícím se z 1816 jedinců, což je více než v obvyklých genetických studiích, jsme byli schopni dokumentovat jasné spojení mezi DAT1 a delikventními partami u dospívajících, zvýšené v rizikových rodinách. Zatímco u chlapců pocházejících z nízkorizikových rodin jsme objevili malé nebo neobjevili žádné takové spojení. Jako výsledek nyní máme autentické empirické důkazy, že sociální a rodinné prostředí může mít v životě dospívajících buď podněcující nebo tlumivé účinky.“

 

Beaver a jeho výzkumní kolegové John Paul Wright z University of Cincinnati a Matt DeLisi z Iowa State University popsali své nové objevy v dokumentu "Delinquent Peer Group Formation: Evidence of a Gene X Environment Correlation," který se objevil v Journal of Genetic Psychology.

Data, která analyzovali Beaver a další dva spoluautoři, pocházela z „Add Health“, což je stále pokračující projekt zaměřený na zdraví dospívajících. Je řízen University of North Carolina-Chapel Hill a financován z větší části National Institute of Child Health and Human Development. Od té doby, co v roce 1994 tento program začal, bylo genotypováno a dotazováno 2800 dospívajících chlapců a dívek.

„Můžeme se pouze domnívat, proč jsme viděli účinek DAT1 pouze u dospívajících chlapců z vysoce rizikových rodin,“ řekl Beaver, který chce pokračovat ve svém výzkumu bližšího vztahu mezi genotypem a činiteli prostředí – jevu známém v oblasti behaviorální genetiky jako „korelace gen x prostředí“.

Zvětšit obrázek

Kevin M. Beaver

„Možná je „10-repeat alela“ spouštěna trvalým stresem nebo obecným nedostatkem podpory, kdežto v nízce rizikových domácnostech s harmonickým soužitím by tato odchylka mohla zůstat neaktivní,“ řekl Beaver. „Nebo je možné, že „10-repeat alela“ zvyšuje přitažlivost nezákonně se chovajících part pro dospívající chlapce bez ohledu na typ rodiny, ale rodiče v nízkorizikových rodinách jsou jednoduše schopnější monitorovat a řídit takové genetické sklony.“

Mezi dospívajícími dívkami, které nesou „10-repeat alelu“, neobjevil Beaver a jeho kolegové statisticky významnou náklonnost k asociálním přátelům, bez ohledu na to, zda dívky žijí ve vysoko nebo nízko rizikovém rodinném prostředí.

Zdá se, že krom genetického založení a prostředí má svůj vliv i pohlaví. Je otázkou, nakolik je vysoký sklon k podlehnutí špatné společnosti u chlapců ovlivněm hormonálně, třeba testosteronem, a nakolik se může jednat o fungování nějakých dalších genů vázaných na pohlaví. Jak tomu skutečně je, prokáže teprve další výzkum…ˇ

Zdroj: Florida State University