Zvětšit obrázek

Likdské X a Y chromozomy vypovídají o lidské věrnosti.

Hammer a jeho spolupracovníci studovali dávnou historii lidstva analýzou úseků dědičné informace zodpovědných za určení pohlaví. Tyto tzv. pohlavní chromozomy jsou dva – mužský Y a ženský X.  Dcery dědí od otce i od matky chromozom X a nesou v každé buňce svého těla pár chromozomů X. Synové dědí po otci mužský chromozom Y a matka jim předá jeden ze svých chromozomů X. Muži proto mají pohlavní chromozomy v konstelaci XY. Mužský chromozom Y se tak dědí výhradně „po meči“.

 

Pestrost variant X chromozomů u kmene namibijských lovců San…

Hammerův tým zkoumal různorodost chromozomů X a Y u šesti různých etnik. Kromě  Melanésanů z Nové Guineje, francouzských Basků a čínských Chanů analyzovali i pohlavní chromozomy tří afrických populací, senegalských Mandenků, Biaků z centrální Afriky a namibijských Sanů, kteří jsou považováni za jedno z nejstarších etnik světa.  Pokud by lidé žili vždycky ve stálých párech, bylo by spektrum genetických variant Y a X chromozomu zhruba stejně bohaté. Genetici ale zjistili, že sortiment mužských chromozomů Y je mnohem méně pestrý. Znamená to, že ze všech mužů předávala svou dědičnou informaci potomkům jen malá část.

U žen k takové redukci nedocházelo. Tomu odpovídá život v polygamní společnosti, kde jeden muž plodí potomky s větším počtem žen. Na značnou část mužů manželky nezbudou a ti představují z genetického hlediska „slepou uličku“. Jejich varianty genů včetně těch uložených na mužském chromozomu Y se na další pokolení nepřenesou. Rozdíl v genetické pestrosti mezi chromozomem X a Y byl patrný u všech zkoumaných etnik. To dokazuje, že polygamie formovala lidskou dědičnou informaci po velmi dlouhou dobu a její kořeny sahají hluboko do minulosti. Výsledky Hammerovy studie přinesl přední vědecký časopis  PLoS ONE.

Zvětšit obrázek

.. i chromozomy Basků, svědčí o našich polygamních kořenech.

„Nevím, jak dlouho žijí lidé monogamně,“ přiznává Hammer. „Zdá se, že je to evolučně poměrně mladý vynález.“
Podle některých genetiků nepřinesl Hammerův výzkum velké překvapení. Mnozí z našich živočišných předků žili polygamně. Svědčí o tom například velký rozdíl ve velikosti těla u samic a samců u pravěkých australopiteků, z nich se později vyvinuli první lidé. Vůdčí samec může ubránit  svůj harém před konkurenty, jen když nad nimi bude mít fyzicky navrch.

Michael Hammer: „Monogamie se zdá být evolučně mladý vynález.“

Proto jsou samci polygamně žijící primátů mnohem větší než jejich družky. Například u goril může samec vážit až 200 kilogramů, kdežto samice obvykle neváží ani polovinu.

Dnes je mnohoženství výjimečným jevem. Ve skryté formě však polygamie přežívá i v západním světě, který oficiálně upřednostňuje život v manželských párech. Muži tu stále plodí děti s větším počtem žen. Děti počnou buď mimo manželský svazek a nebo v různých po sobě jdoucích manželstvích. 

Pramen:
PLoS ONE