Campylobacter jejuni způsobuje více případů gastroenteritidy v rozvojových zemích, než jakýkoliv jiný bakteriální patogen, a to i když vezmeme dohromady bakterie E. coli, Salmonella, Clostridium a Listeria. Divoká i domácí zvířata fungují jako přirozené zásobníky této nemoci, která může také přežívat ve vodě a v půdě. Nicméně, poměrná významnost těchto zdrojů je nejasná a nedávná práce naznačila, že dobytek není hlavním rezervoárem pro lidská onemocnění.

Zvětšit obrázek

Grafické znázornění vysledovaných zdrojů bakteriálních otrav: drůbež suverénně vede, spolu se skotem, který ji následuje, odpovídají za 92 % případů otravy Campylobacterem jejuni .

 
Výzkumníci vedení Danielem Wilsonem z University of Chicago, který dříve působil na Lancaster University ve Velké Británii, sekvenovali DNA bakterií shromážděných od 1231 pacientů a porovnali ji se sekvencemi DNA bakterie Campylobacter jejuni odebraných od divokých i domácích zvířat a také z prostředí. Vědci využili vývojové modelování ke sledování předků C. jejuni získaných ze vzorků nakažených lidí až k jedné ze sedmi zdrojových populací.

Zvětšit obrázek

Daniel Wilson neponechává nic náhodě a raději, než riskovat Campylobacterovou nákazu z drůbežího nebo hovězího masa, si dá půllitr dobrého piva.

U 57 procent případů mohla být bakterie vysledována ke kuřatům a ve 35 procentech případů ke skotu. Divoce žijící zvěř a zdroje nalézající se v prostředí (tedy ve vodě a v půdě) byly příčinou pouze u třech procent nemocí.
 

„Opakovaná pozorování toho, že drůbež a dobytek jsou častým zdrojem infekce pro lidi, zatímco divoká zvěř a prostředí nikoliv, silně podporuje názor, že příprava a konzumace infikovaného masa hospodářských zvířat a drůbeže je dominantní  cestou přenosu,“ řekl Wilson.

Další studie jsou prováděny ve Spojených státech, ve Velké Británii a na Novém Zélandu, aby rozhodly o obecnosti těchto výsledků. Ale autoři říkají, že doufají v to, že současná studie přinese další impuls k výzkumu zaměřenému na kontrolu i ostatních patogenů přenášených potravou.ˇ

Zdroj: University of Chicago - Medical Center, PLoS Genetics.