Rostliny a půda normálně fungují jako houba nasávající atmosférický oxid uhličitý, ale nový výzkum prokázal, že jeden abnormálně teplý rok dokáže snížit množství oxidu uhličitého, které jsou některé travnaté ekosystémy schopny pohltit (a zabudovat uhlík do svých těl), a to i v následujícím roce. Tyto výsledky vyplynuly z čtyři roky trvajícího pokusu provedeného v uzavřených, dvanáctitunových kontejnerovaných travnatých „parcelách“ v Desert Research Institute (DRI) v Renu v Nevadě.
Rostliny a půda v ekosystémech pomáhají významně regulovat množství CO2 v atmosféře. Rostliny potřebují CO2 jako svou „potravu“, aby mohly fotosyntézou vytvářet látky potřebné pro svůj růst a do zásoby. Většinu CO2 absorbují během jarní a letní vegetační sezóny, přijatý uhlík ukládají v podobě cukrů, škrobů a celulózy ve svých listech, stoncích a kořenech... Takto uložený uhlík se vrací do půdy, když rostlina odumře a zpět do atmosféry se dostane, až bakterie rozloží mrtvou rostlinnou hmotu (nebo když dojde k jejímu spálení).
Čtyřletá studie na DRI využila původní oklahomské ekosystémy prérijních trav, které byly uzavřeny uvnitř čtyř komor o velikosti obývacího pokoje. Tucet dvanáctitunových, šest stop hlubokých „vzorků“ bylo vyjmuto z výzkumného pozemku prérijního výzkumu University of Oklahoma blízko Normanu tak, aby bylo minimalizováno narušení rostlin a půdních bakterií. Uvnitř DRI v komorách EcoCELL s řízeným slunečním svitem vědci nasimulovali průběh denních a sezónních změn teploty a dešťových srážek, přesně tak, jak probíhají ve volné přírodě.
Ve druhém roce studie byla polovina těchto „pozemků“ vystavena teplotám typickým pro „normální“ rok, zatímco ta druhá polovina “zažila“ působení vyšších teplot (+4 oC), podobných těm, co se objevují v prognózách Mezivládního panelu klimatických změn pro konec tohoto století.
Ve třetím roce studie byly teploty nad těmi teplejšími pozemky opět sníženy tak, aby se vyrovnaly teplotám na kontrolních pozemcích. Po celé čtyřleté období studie byl sledován v každé komoře tok CO2 – tedy množství oxidu uhličitého přesunujícího se mezi atmosférou a biosférou.
Zařízení EcoCELL v DRI umožnilo vědcům nebývalý stupeň kontroly v takto uzavřených ekosystémech. Díky tomu dokázali nejenom rok od roku vytvářet podmínky se stejnou teplotou vzduchu, ale mohli také nezávisle kontrolovat teplotu půdy v každé komoře – klíčovou charakteristiku, která zlepšuje ekologický význam výsledků. Každý kontejnerovaný ekosystém byl navíc zkoumán s pomocí speciálního typu váhy podobné té, která je používaná k vážení náklaďáků na dálnicích. Vědci použili tyto váhy ke sledování množství vody, která byla přijata a vydána rostlinami a půdou v normálních i abnormálních letech. A tak každý kontejnerovaný pozemek sloužil jako přesné zařízení k měření vody a živin profiltrovaných půdou.
Vědci zjistili, že ekosystémy vystavené abnormálně teplému roku vykázaly snížený čistý příjem CO2, a to minimálně ještě v následujícím roce. Tyto ekosystémy zachytily a udržely zhruba o třetinu méně uhlíku v následujícím roce, než ty pozemky, které byly po celou dobu pokusu vystavené normálním teplotám.
V teplém roce za to může větší odpařování vody. S vyšší teplotou rostliny uzavřou póry a zpomalí fotosyntézu, čímž se zmenší ukládání CO2. Proč se ale vše nevrátilo do původních hodnot v následujícím roce? To není úplně jisté, i když jedno vysvětlení se nabízí: V teplejším roce ukládaly rostliny CO2 do půdy stejně jako kdykoliv jindy, ale neprováděly tak intenzivně fotosyntézu. Mikroorganismy v půdě tak v dalším roce měly k dispozici vyšší zásobu CO2, a proto jej i více uvolnily do ovzduší.
Četné studie poukazovaly na to, že hladina zemského atmosférického CO2 stoupla zhruba o jednu třetinu od počátků „průmyslové revoluce“. Oxid uhličitý pomáhá zachycovat teplo v atmosféře a politické i ekonomické „špičky“ světa projednávají politické a ekonomické reformy k omezení těch miliard tun CO2, které každoročně přidává do atmosféry spalování fosilních paliv, aby nedocházelo k další eskalaci globálního oteplování. Jak může teplý rok přispět k dalšímu zvýšení obsahu CO2 přispívajícího k nárůstu skleníkového efektu ukázala tato nová studie z Rice University. Vše tedy nasvědčuje tomu, že vyšší teplota nemusí vždy znamenat lepší podmínky pro růst rostlin a rychlejší zabudovávání uhlíku z oxidu uhličitého do jejich těl.
I když pokus probíhal za soudobé koncentrace CO2 ve vzduchu a v budoucnu se dá očekávat její další zvýšení, takže budoucí skutečnost se může od současných zjištění lišit. Již dnes však můžeme říci, že ve většině ekosystémů dojde ke snížení schopnosti rostlin CO2 absorbovat.
Zdroj: Rice University
Rozprašování diamantů do atmosféry je znovu ve hře
Autor: Josef Pazdera (20.10.2024)
ExxonMobil si zachraňuje karmu největším úložištěm oxidu uhličitého v USA
Autor: Stanislav Mihulka (13.10.2024)
Rizika plynoucí z akceptace posledních doporučení organizace Fakta o klimatu
Autor: Vladimír Wagner (08.10.2024)
Další zdroj CO2 s kterým se nepočítalo
Autor: Josef Pazdera (28.01.2024)
Sluneční šlamastyka: Masivní solární farmy mohou měnit klima jinde ve světě
Autor: Stanislav Mihulka (14.01.2024)
Diskuze: