Na akát dnes už nepohlížíme jako na něco naší přírodě škodlivého. Navíc je v době květu včelami velmi vyhledávanou medonosnou plodinou.

Počet nepůvodních rostlinných druhů se za posledních 25 let více než ztrojnásobil. To je závěrem studie evropských vědců, kteří zpracovávali a vyhodnocovali data o výskytu nepůvodních druhů rostlin ve volné přírodě, a to celkem ze 48 evropských zemí a regionů. Za „cizí rostliny“ bylo označeno celkem 5789 druhů. Z toho mělo 2843 druhů mimoevropský původ.

V porovnání s výsledky podobné studie roku 1980, kdy bylo na evropském území registrováno pouze 1568 cizích druhů, z toho jich 580 pocházelo z mimoevropských území, se jedná o poměrně značný nárůst. Proto je velmi důležité, aby byla tato inventura všech informací o těchto nepůvodních druzích přesně zpracována, aby na jejím základě mohla být zpracována celoevropská strategie řízení a vytvořeny účinné nástroje k odhadu rizika při ochraně nejen rostlinné, ale i živočišné biodiverzity. Nové druhy rostlin a živočichů přinášející do původních ekosystémů dlouhodobé změny, například zvýšenou konkurenci s původními druhy, jsou považovány za jedny z největších hrozeb pro biodiverzitu ve volné přírodě.

Zvětšit obrázek

Topinambur (Helianthus tuberosus)v naší přírodě není takovým problémem…

Největší počet nepůvodních rostlinných druhů byl hlášen z Belgie, Velké Británie a České republiky. Přičemž Velká Británie, Německo a Belgie mají největší počet „naturalizovaných cizinců“, tedy rostlinných druhů, které byly schopny v nové zemi vytvořit stabilní populace. Mezi nejrozšířenější druhy takových rostlinných druhů patří třeba turanka kanadská (Conyza canadensis), topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia), které pocházejí ze Severní Ameriky. Je pravdou, že třeba takový akát už po letech jeho rozšíření v naší přírodě ani nevnímáme jako nepůvodní. Akát dokonce sehrál i kladnou úlohu při „kolonizaci“ krajiny, například při zpevňování skalnatých strání vltavských břehů na Schwarzenberském panství, kde byl hojně sázen. Nicméně, na rozdíl od akátu, který byl na mnoha místech záměrně vysazován, byla veliká většina „invazních“ rostlin – uvádí se, že více než tři čtvrtiny všech nových rostlinných druhů – do Evropy zavlečena neúmyslně.

Zvětšit obrázek

…Jako křídlatka, která je u nás zastoupena dvěma druhy - křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), které se mezi sebou kříží. Kříženec je označován jako křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) a všechno nasvědčuje, že se v naší přírodě rozšiřuje ještě agresivněji než oba výchozí druhy...

Nové rostlinné druhy mohou nejenom ohrozit přirozenou flóru, ale mohou se také zapojit do navyšování ekonomických nákladů, jako příklad je možné uvést ambrózii pelyňkolistou (Ambrosia artemisifolia), o které jsme se na Oslu krátce zmiňovali v článku „Když kvete motýlí keř“ v souvislosti s počátkem vyčíslování nákladů na lékařskou péči o alergické osoby. Ambrózie také pochází ze Severní Ameriky a již se rozšířila do velké části Evropy. Její pyl je jedním z nejagresivnějších známých rostlinných alergenů. Počáteční odhady pro Německo vyčíslují roční náklady spojené právě s těmi nejrozšířenějšími ze 470 neofytů na cca 70 miliónů eur.
 

Jako součást projektu Evropské unie DAISIE (Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe) byly poprvé zdokumentovány všechny známé nepůvodní druhy v Evropě. Informace o ekologii a rozšíření cizích rostlinných a zvířecích druhů byly shromážděny a zpřístupněny prostřednictvím online databáze každému, kdo se o tuto problematiku zajímá (http://www.europe-aliens.org/). Do tohoto projektu byly zapojeny výzkumné instituty a organizace patnácti zemí.

V září se konala v Lipsku dosud největší konference evropských ekologů. Na EURECO-GFOE 2008 se zaregistrovalo přes tisíc účastníků z více než třiceti zemí. Konference je společným setkáním European Ecological Federation (zastřešující organizace národních ekologických asociací v Evropě) a Gesellschaft für Ökologie (společnost sdružující přes 8000 odborníků zabývajících se ekologií z Německa, Rakouska a Švýcarska.) Vlastní organizací byl pověřen Helmholtz Centre for Environmental Research (UFZ), Universta z Halle-Wittenbergu and Lipska.

Zdroj: Helmholtz Centre for Environmental Research