Nové výsledky z výzkumu genomu přinášejí stále nové a nové pohledy na naší minulost. Ještě před půl rokem mohli evropští kantoři, na základě  poznatků měření mutací v mitochondriální DNA učit, že jsme potomky přibližně deseti tisíc lidí, kteří se před dávnými lety rozhodli opustit Afriku. Podle výzkumníků z Whiteheadova institutu na MIT v Cambridge , kteří nyní zkoumali lidský genom (nikoli mitochondriální nýbrž jadernou DNA), pochází stávající obyvatelstvo Evropy z necelé padesátky jedinců. Lze říci, že z teplých afrických končin se v Evropě uplatnilo (myšleno reprodukčně) jen cca 50 afrických dobrodruhů. Ti zde před přižně sto tisíci lety přežili, jejich potomci nevymřeli ani v následných generacích a tak se jejich genomy staly základem všech dnešních téměř pěti set milionů Evropanů.
Podobně jako výzkum lidského genomu přináší své ovoce, stejně je tomu i při studiu genomu lidských „souputníků“. Tak například takové zkoumání genomu vší, které většině z nás musí připadat jako mrhání časem i prostředky, pomáhá sestavovat puzzle naší lidské minulosti. Genom vší zkoumal Mark Stoneking se svými kolegy z Max Planckova Institutu v Lipsku a podle jejich poznatků se veš šatní (Pediculus humanus humanus) vývojově oddělila od vši vyskytující se ve vlasech (Pediculus humanus capitis) přibližně před 70 000 lety. Oddělení obou genetických forem zapadá do časového rámce poznatků o tom, kdy se lidé z Afriky vydali do tehdy mnohem chladnější Evropy. Přežití ve sněhem pokryté krajině si jistě vynutilo používání oděvů a to zase, jak se zdá, umožnilo vznik nového organismu – vši šatní. Genetické poznatky dedukované z genomů různých druhů pomáhají sestavovat mozaiku událostí ke kterým docházelo v době osídlování Evropy lidmi a na které se nám jiné památky nezachovaly. K nejstarším dochovaným záznamům týkajícím se odívání patří otisk tkaniny v jílu. Ten je svědectvím toho, že lidé uměli tkát látky v době před 27 000 lety. Nejstarší dochovaná jehla umožňující šití oděvů ze zvířecích kůží je stará 40 000 let. Poznatky odvozené z genomu vši nám dávají představu o tom, co se chování lidí a jejich odívání týče, dělo v době ještě o 30 000 let dříve, než je stáří nejstarší dochované památky.

Výzkum, který umožnil formulovat tyto závěry probíhal tak, že nejdříve se porovnaly oba genomy vší - vši šatní a vši vlasové. Stejně jako i u jiných druhů, ten z organismů, který má ve svém genomu více rozdílů (odlišností), je starší. A také pouze ze staršího druhu se mohl vyvinout druh mladší. Z výzkumu provedeném nyní v Lipsku jasně vyplynulo, že veš šatní je mnohem mladší a že se tedy přetvořila z vši vlasové.

Další studium, při kterém výzkumníci porovnávali genom vší vlasových z Afriky s vlasovými vši z jiných koutů světa ukázalo, že africké vši (jejich nukleotidové sekvence) jsou nejrozmanitější a jsou tudíž také vývojově starší. Africké vlasové vši jsou nejstarší ze všech dnes se na Zemi vyskytujících vší. To umožňuje závěr, že naše evropské vši k nám přišli již s prvními Evropany, kteří se uměli oblékat. Odívali se zřejmě do zvířecích kůží a toto chování umožnilo také vznik vši šatní. Datování změn v genomu vši zapadá do dějinného rámce, který již dříve publikovali genetici zabývající se změnami v genomu lidském. Ukazuje se, že genomy organismů lze použít jako zápisníky, které vypovídají o tom, k čemu na Zemi docházelo v dobách, na něž nemáme žádné dochované památky.
Podrobnosti lze získat v časopise: Current Biology,13, 2003