Očkování proti tetanu nás – naštěstí - posouvá za hranice normálu.

Při genové terapii je na začátku nemocný člověk a na konci stojí člověk uzdravený. Terapie je tedy návrat ke zdraví - návrat k normálu. Genové vylepšení podstupuje zdravý člověk, jehož organismus je zcela v pořádku. Zásahem do dědičné informace se posune za hranice normálu. Na první pohled je to hranice poměrně ostrá a jasně vymezená. Ale je to opravdu tak?

Zvětšit obrázek

Lee Sweeney : „Olympijské hry v Aténách byly poslední olympiádou, kde ještě nedostávali medaile geneticky dopovaní sportovci.“

Zdá se, že odlišit terapii a vylepšení nám nečiní problém. Ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že některé zákroky moderní medicíny nás za hranice normálu posouvají už dnes. A nikomu  to nevadí!

Naopak, považujeme to – zcela oprávněně – za žádoucí. Příkladem je očkování proti infekčním chorobám. V naší přirozenosti je po nákaze bakterií Clostridium tetani onemocnět tetanem  - chorobou, při které se dostaví křeče, jež doslova lámou kosti v těle. I v zemích s vyspělou medicínou je úmrtnost na tetanus asi třicetiprocentní. Všichni jsme ale očkováni a tetanus nám nehrozí. Díky cílenému zásahu do imunitního systému jsme se posunuli za přirozené hranice lidského normálu. A je to dobře.

Měli bychom odmítat zásah do dědičné informace, který by nás učinil odolnými k viru HIV, zvýšil naši odolnost k arterioskleróze, rakovině tlustého střeva? A proč?

Zvětšit obrázek

David Vetter z amerického Houstonu je nejznámějším pacientem s dědičným selháním imunitního systému (tzv. bublinové děti). Zemřel po neúspěšné transplantaci kostní dřeně v roce 1984. Dnes nabízí podobně postiženým pacientům naději genová terapie.

V téhle souvislosti by mě zajímala reakce lidstva na zásah do dědičné informace, který by člověka obrnil proti malárii. Jak bychom se zachovali my, obyvatelé koutů světa, kde tato choroba nepředstavuje žádný problém? Diktovali bychom obyvatelům třetího světa, kde patří malárie bezkonkurenčně k nejhorším metlám a ročně zabije až tři miliony lidí, co smějí a co nesmějí? Anebo bychom nad tím mávli rukou se slovy: Ať si tam dělají, co chtějí?

Zvětšit obrázek

Michael Phleps získal na olympiádě v Pekingu osm zlatých olympijských medailí, většinu v nových světových rekordech. Beze sporu výkon za hranicí lidských možností.

Nejvíc by se mi líbila představa, že se zasadíme o to, aby byli proti malárii chráněni všichni, kdo to potřebují. Ta mi však přijde ze všech představ jako nejméně reálná. Dosavadní zkušenosti s naším postojem k boji s malárií nejsou nejlepší. Dotlačili jsme svět k absolutnímu zákazu DDT, i když jsme věděli, že pro některé země je to jediná účinná zbraň proti komářím přenašečům této choroby. Na vzniklou kalamitu jsme reagovali způsobem, který se příliš nelišil od již zmíněného: Ať si tam dělají, co chtějí.  

Pokud se v ekonomicky rozvinutých zemích o genetickém vylepšení přeci jen vzrušeně diskutuje, pak to bývá v souvislosti s tzv. genovým dopingem. Existuje bezpočet zásahů do dědičné informace, které jsou s to zvýšit sílu, vytrvalost a další vlastnosti, jež nacházejí uplatnění při sportovních kláních. Naše touha vidět v pohodlí u televizní obrazovky výkony za hranicemi lidských možností je vodou na lopatky dopingového mlýna. Podle amerického genetika Lee Sweeneyho byly olympijské hry v Aténách poslední olympiádou, kde ještě nedostávali medaile geneticky dopovaní sportovci. Navzdory okázalým prohlášením Světové antidopingové komise je drtivá většina metod připadajících do úvahy pro genový doping stávajícími testy nepostižitelná. A ruku na srdce - některé výkony na pekingských sportovištích svádějí k podezření, že se Lee Sweeney nemýlil.ˇ

 
Živé vysílání proběhlo 5. září v 11.00 hodin v pořadu Vstupte. Pořad je ke stažení zde

Textová podoba celého pořadu je ke stažení zde. .