Cesta krevním řečištěm je pro buňku krajně nebezpečná a namáhavá. Bouřlivé proudění krve ji může vážně poškodit nebo zabít. Na konci své pouti musí buňka z krevního řečiště „vystoupit“ a následně se zabydlet v prostředí, které je jí cizí. Vědci předpokládali, že úspěšná migrace cévami na nové místo je výhradně v silách rakovinných buněk. Zdravé buňky ji neměly přežít. Tým vědců z Memorial Sloan-Kettering Cancer Center, vedený Katrinou Podsypaninou, ale prokázal u laboratorních myší, že odyseu krevním oběhem mohou zdárně podstoupit i zdravé buňky. Objev zveřejněný v prestižním vědeckém týdeníku Science přináší nový pohled na vznik a léčbu nádorových onemocnění.

Zvětšit obrázek

Antibiotikum doxycyklin u myší funguje aktivátor rakovinotvorných genů.

Podsypanina a její kolegové  použili myši, které po vystavení antibiotiku doxycyklinu aktivují rakovinotvorné geny v mléčné žláze a tropí nádory tohoto orgánu. Bez podnětu antibiotika zůstávají myši zdravé. Vědci odebrali zdravé buňky mléčné žlázy a vstříkli je do žíly myším, jejichž rakovinotvorné geny na podnět antibiotika nereagují. Buňky putovaly krevním řečištěm a často se usídlily v plicích. Tam nečinně vyčkávaly, dokud  myš nedostala dávku antibiotik. V té chvíli buňky usídlené v plicích aktivovaly rakovinotvorné geny a propadly nádorovému bujení. Buňky dokázaly čekat na signál pro nádorové bujení čtyři měsíce, což v poměrech lidského života odpovídá několika rokům.

Soudilo se, že buňky metastáz vznikají až v pokročilém stádiu rakoviny. Může tomu ale být ale zcela jinak.

„Tato práce je klíčová svou provokativností,“ oceňuje studii kanadská onkoložka Ann Chambersová z University of Western Ontario v rozhovoru pro vědecký časopis Nature.
Pokus nabízí vysvětlení  pro vznik metastáz po léčbě, která zdánlivě zlikvidovala všechny nádorové buňky v těle. Po chirurgickém odstranění  mateřského nádoru se lékaři snaží zničit i nádorové buňky, které se „rozběhly“ po pacientově organismu. Používají k tomu chemoterapeutika, jež hubí rychle se množící nádorové buňky. V některých případech se metastázy i po létech vracejí navzdory skutečnosti, že mateřský nádor už v těle dávno není. Podsypanina se domnívá, že se tyto metastázy založily v raném stádiu nemoci, kdy mají buňky formujícího se nádoru „našlápnuto“ k rakovině, ale zatím nejsou schopny nádorového bujení. Tyto nenádorové buňky opustí místo svého vzniku, vstoupí do krevního řečiště a cestují s krví na nová místa, kde zůstanou uhnízděné jako časovaná bomba. Protože se zatím nemnoží, přečkají léčbu chemoterapeutiky bez větší úhony.
Zatím není jasné, zda je tato představa správná a zda proces navozený  experimentálně u laboratorních myší probíhá spontánně v těle člověka. Pokud se tato možnost potvrdí, bude to znamenat změnu v náhledu na nádorová onemocnění. Podsypanina a její spolupracovníci už pracují na pokusech, které by měly prokázat, zda se u člověka mohou nenádorové buňky podílet na zakládání metastáz. Jejich práce inspirovala i další vědecké týmy.
„Musíme zjistit, jak často může podobné rozsévání nádorů u člověka nastávat,“ tvrdí onkolog Leif Ellisen z bostonského Massachusetts General Hospitál Cancer Center.ˇ