Zvětšit obrázek

V případech, kdy je dárce krve nakažen, Filtr P-Capt by měl příjemce před infekčními priony ochránit.

Nynější studie zveřejněná v časopise Blood, jehož vydavatelem je Americká hematologická společnost, jsou podrobně popsány pokusy s krevními transfuzemi mezi zdravými a nemocnými ovcemi. Vědkyně Fiona Houstonová a Nora Hunterová prováděly tyto „kruťárny“ na Institute of Animal Health, který je součástí Edinburghské univerzity. Není to dávno, co část laboratoří zmíněné univerzity vypálili militantní ochránci práv zvířat. O pokusech na ovcích se zřejmě nedozvěděli a tak dnes známe, jak krevní transfuze mezi nakaženými zvířaty dopadly. Celkem šlo o 22 ovcí, kterým podali krev infikovanou BSE. Onemocnilo osm z nich. U klusavky to bylo osm z jednadvaceti. Hovořit v tomto případě o prionových chorobách v množném čísle je na místě, protože jde o dvě různé choroby. Zatímco u skrapie není infekční protein na člověka přenosný, u BSE tomu je jinak. Šíleností krav, jak tuto chorobu známe, mohou onemocnět nejen krávy, ale i ovce a člověk. U nás se pak hovoří o takzvané variantní Creutzfeldt-Jakobově nemoci (vCJD). Variantní znamená, že její průběh je velmi rychlý. Statisticky vzato je ziko přenosu infikovanou krví zvířat trpících klusavkou (skrapií) 43%, v případě BSE to je jen 36%. Protože lze mezi vCJD a BSE u zvířat prakticky položit rovnítko, je i pro nás riziko přenosu prionové choroby transfuzí na úrovni 36%.

Pokusy s převodem nakažené krve zvířat také ukázaly na fakt, že stádium nemoci u donora (doba inkubace) hraje při přenosu významnou roli. Čím déle byl dárce nemocen, tím vyšší byla pravděpodobnost, že jeho krev nemoc přenese. Protože to platilo jak pro BSE, tak pro klusavku, má se nyní za to, že půjde o obecnou platnost týkající se všech prionových chorob.

Fiona Houston: „Riziko přenosu infekční Creutzfeldt-Jakobovy nemoci transfuzí je okolo 36%.“

Kvalifikovaným odhadem vědci stanovili, že ve Velké Británii je zřejmě až 4 000 osob, které jsou nositeli nemoci a kteří se mohou jako dárci krve stát přenašeči infekce. Spolehlivý test, který by odhalil nemoc v době, kdy se její příznaky neprojevují, se stále vyvinout nedaří. Poněkud lepší situace je v odstraňování infekčních částic (proteinů) z krve. Pomocí speciálních filtrů lze z krve priony vychytat a přenosu infekce tak zabránit.

Angličanky z pokusů na ovcích vyvodily, že opatření, kterými se přenos choroby transfuzemi omezí, jsou žádoucí. Takovým příkladem je zákaz odběru krve od dárců, kteří sami krev nebo její deriváty obdrželi.
K dnešnímu datu jsou nezvratně doloženy případy 167 pacientů, kteří se nakazili BSE od skotu a onemocněli variantní Creutzfeldt-Jakobovou nemocí (vCJD). Také jsou již prokázány tři případy přenosu lidskou nakaženou krví. Vzhledem k tomu, že se běžně takové věci nesledovaly, nebudou to čísla, která by vyjadřovala skutečný stav věci. U prionových chorob navíc nemusí jít jen o přenos krví. Medical Journal of Australia před časem informoval o přenosu CJD při lékařských zákrocích, při nichž se transfuze krve nepoužívala. K přenosu infekčních prionů došlo díky produktům získávaným z lidských tkání. Na vině byl především široce používaný materiál (Lyodura), který se používal na krytí ran. Jako základ pro jeho výrobu sloužila dura mater – tvrdá plena mozková, která je tvořena hustým bezcévným vazivem a získávala se z míchy zemřelých lidí. I když je Lyoduru je zakázáno používat, autoři informace odhadují, že potenciálně ohroženo bylo přibližně 2500 osob, které mohou představovat nebezpečí pro další osoby. Použití lidských tkání se vymstilo i v jiných případech, například při léčbě hormonálními přípravky z hypofýzy. Prionové choroby neřekly ještě své poslední slovo a lidská populace se s nimi bude setkávat v mnoha různých podobách. Jsou infekční a zákeřné svou dlouhou inkubační dobou. Je dobré o nich vědět a mít před nimi respekt.ˇ

Pramen: University of Edinburgh