Zvětšit obrázek

Na co spočine zrakem a co vyhodnocuje běloch (červeně) a asiat (modře).

Roberto Caldara, psycholog na University of Glasgow, se dlouhou dobu zabýval pohybem očí a všimnul si jedné věci v souvislosti se sociální příslušností a také s vnímáním tváře. Jeden z velkých rozdílů zjistil mezi pohyby očí u příslušníků západní kultury a východními Asiaty. Jde o soustředění a zaostřování zraku na určitá místa. Běloši (západní kultura) mají tendenci si všímat specifických znaků obličeje. Upírají pozornost na oči a jejich okolí a poté se zaměřují na ústa. Východní Asiaté zase zkoumají nos a střed tváře.
Který způsob hodnocení je lepší, zpráva nehodnotí. Bylo by to také obtížné, neboť všechno má své výhody a nevýhody. Východní přístup je jakýmsi obecnějším pohledem na rysy obličeje. Autor si myslí, že to je tím, jak je v tamní kultuře přímý pohled do očí považován za něco neslušného a vulgárního.       

Zvětšit obrázek

Roberto Caldara, Centre for Cognitive Neuroimaging, University of Glasgow

Tento výzkum financovala Rada pro ekonomické a sociální vztahy a Rada pro lékařský výzkum. Důvodem je snaha přijít na to, proč a jak mezi kulturami někdy vznikají problematické vztahy, které se s pokračující globalizací vyhrocují.
Poslední poznatky z Glasgow podtrhují fakt, že západní společnost je mnohem více individualistická. Z toho také vyplývá soustředění pozornosti na detaily. Společnost Východní Asie je kolektivistická a jejich smyslové posuzování osoby, se kterou se střetnou, vychází z jejího celkového hodnocení.
Caldara tak vyvrátil dlouho tradovaný učebnicový mýtus, že rozeznávání tváří je univerzálně dané a že je máme všichni od přírody stejné. Ukazuje se, že tomu tak není a že okolnosti kultury, ve které se vyvíjíme, v tom hrají zásadní roli. Poznatek je určitým varováním před snahami přílišného zobecňování mezi různými etniky.
Otázkou zatím zůstává, nakolik je změněné posuzování dáno geny a nakolik výchovou. Možná, že se brzy dočteme další podrobnosti, až vědci udělají tytéž pokusy na osobách Asiatů vyrůstajících v rodinném prostředí západní kultury a naopak. Možná, že nás zjištěné výsledky pak budou šokovat stejně, jako nedávné zjištění, že naše politické přesvědčení máme v genech. Osel vás již informoval o tom, že se dlouho ví, že konzervativci a liberálové se prokazatelně liší v psychologických testech. Ale aby zde nedošlo k mýlce, politické sklony sice jsou do značné míry v genech, ale volba konkrétní politické strany je věcí rodinného zázemí.
Podobně jako s naší politickou orientací to je i s účinností některých léků. To jsou zase poznatky ze zcela jiné oblasti, zvané  farmakogenomika. Příkladem z této oblasti může být lék BiDil , který léčí nemocné srdce a kardiovaskulární poruchy u černochů, ale u bělochů je nepoužitelný.     
V řadě věcí jsme prostě různí. A jak se nyní ukázalo, patří k tomu i to, jak si vzájemně čteme ve tvářích a jak se navzájem posuzujeme.ˇ 
  

Pramen: Blais et al. Culture Shapes How We Look at Faces. PLoS One, 2008; 3 (8): e3022 DOI: 10.1371/journal.pone.0003022