Homeopatie: komerční verze placeba

Homeopatie je založena na léčbě extrémně zředěnou látkou, která ve velkém množství vyvolává příznaky podobné příznakům léčené choroby. V homeopatii se využívají látky získávané z rostlinné, živočišné a minerální říše (příklady: hadí jedy, včela, mravenec, rulík, plavuň, železo, měď…).
Postup výroby zůstává již po 200 let stejný: prvotní látka se nechává po 21 dnů macerovat v alkoholu a pak se ředí v poměru 1:100 se 70% alkoholem či 2x destilovanou vodou. Toto ředění se opakuje až 1000x (takže obsah účinné látky by teoreticky byl 1:10²⁰⁰⁰). V běžné praxi se využívá 30C-90C. To znamená, že se postup opakuje 30x (90x), tedy poměr původního roztoku k ředidlu je 1:10^{60 - 180}. Když si tato čísla srovnáme s Avogadrovou konstantou (řádově 10²³), pak je jasné že se účinek homeopatických léčiv nemůže přenášet pomocí molekul. Kouzlo homeopatie spočívá v dynamizaci – po každém zředění se musí nádoba energicky protřepat (dnes již prováděno strojově), jinak by se nejednalo o homeopatické ředění, ale o pouhé ředění, které je naprosto neúčinné. (Mgr. Jaroslav Graclík, 2005)

Účinek homeopatických léčiv se skoro podařilo prokázat francouzskému imunologovi Jacques Benveniste, který chtěl publikovat článek o působení homeopaticky ředěných látek na buněčnou kulturu bílých krvinek.
Pokus probíhal následovně: Anti-imunoglobin E o různém centimálním ředění s vodou způsoboval imunitní reakci bazofilních leukocytů, a to i v případě, že ředění již překročilo hranici, za kterou by v roztoku neměly být žádné molekuly účinné látky.
Jacques Benveniste se rozhodl tuhle vědeckou pecku publikovat v časopise Nature. Redakce Nature s publikací souhlasila, ale měli dvě podmínky: že se pokus podaří zopakovat v dalších laboratořích a že tým vybraný časopisem Nature bude dohlížet na jeho postup při opakování pokusu. Benveniste souhlasil, jeho článek byl publikován s poznámkou, že právě probíhá ověřování ve 4 nezávislých laboratořích.

Stručně: Žádná nezávislá laboratoř nepotvrdila pravdivost Benvenisteho zjištění. Po provedení dvojitě slepého pokusu v Benvenisteho laboratoři pod dohledem Sira Johna Maddoxe se nepodařilo prokázat Benvenisteho zjištění. Článek o jeho neúspěchu byl publikován v dalším čísle Nature a  Jacques Benveniste ukončil kariéru vědce. Až do své smrti se snažil obhájit svou pravdu.
Od té doby se nikomu nepodařilo prokázat účinek homeopatik takový, jaký by měla podle homeopatů mít. Homeopatika ovšem účinek mají, o tom není pochyb. Tento účinek ovšem není větší, než je účinek placeba¹.

Placebo funguje zase na principu sugesce. Pacient má pocit, že je léčen, a to vede ke zlepšení jeho psychického stavu, uvolnění a zvýšení psychické pohody. Úspěšně se dají placebem léčit například migrény².
V čem jsou tedy homeopatika dobrá?
1) Homeopatika jsou drahá (krabička sacharidových kapslí, což ve skutečnosti homeopatika jsou, určitě vyjde levněji). Člověk má ale většinou pocit, že za více peněz se více vyléčí. Takže cena určitě dodává homeopatikům na důvěryhodnosti, a tím i na léčebném efektu.
2) Jako jediný lék nemají homeopatika vůbec žádné vedlejší účinky, a to ani při překročení doporučeného dávkování. (Teoreticky by mohla homeopatika škodit jen pokud by pacient trpěl cukrovkou a sacharidových kapslí by spořádal pár deka :-) )
3) Mnozí lidé potřebují pouze psychickou podporu v nemoci. Pak lékař předepsáním homeopatik rozhodně nic nezkazí. A v případě, že pacient věří v jejich účinek, tak může skutečně očekávat zlepšení.

Terapeutické využití hypnózy³

Kredit: Cartoon sttock.

Klinická hypnóza zlepšuje stav nebo omezuje příznaky mnoha zdravotních potíží: astma, bolení hrudníku, dýchavičnost, pomočování, nespavost, opakující se bolesti břicha způsobené stresem, migréna. Pomáhá zbavit se návyků jako je kousání nehtů, trichotillomanie (nutkání vytrhávat si vlasy) a cucání palce. Hypnóza rovněž pomáhá snížit chronické bolesti a omezit akutní bolest spojenou s léčebným procesem^4-7. Klinickou hypnózu můžeme definovat jako zaměření pozornosti na myšlenku s léčebnou hodnotou, která může umocnit psychofyziologickou změnu. Oproti hypnóze, se kterou se můžeme setkat například v cirkuse, je terapeutická hypnóza vždy auto-hypnózou. Nikdy nemůže hypnotizér zhypnotizovat hypnotizovaného proti jeho vůli. Toto platí i v případě, že se pacient rozhodne řídit instrukcemi druhé osoby. Příklady spontánní auto-hypnózy zahrnují například dítě, které se zasní (jak asi známe všichni z vlastní zkušenosti, nemusí jít jen o dítě), člověk, který je hluboce zabrán do svých myšlenek anebo osoba prožívající stav transu způsobeného emociálním nebo fyzickým traumatem.
Jedna lekce autohypnózy trvá od patnácti minut do jedné hodiny. Záleží na schopnosti koncentrace pacienta. V článku zabývajícím se léčbou bolestí hlavy dětí a dospívajících⁸ Kohen uvádí, že děti byly po jisté době tréninku schopné uvést se do stavu hypnózy i během patnáctiminutové přestávky ve škole. (V tomto článku je taky popsáno snížení frekvence bolestí hlavy v průměru z 4,5 případů za týden na 1,5 případů. Zlepšení se dostavilo u 88% (5% bez změny, 7% zhoršení) rovněž se zkrátila doba trvání a snížila intenzita bolesti.)
Přestože byla hypnóza uznána jako legitimní medicínský nástroj Britskou lékařskou společností v roce 1955 a v Americe v roce 1958, nepodařilo se ji rozšířit do medicínské praxe⁴. Důvodem je zřejmě spojování si terapeutické hypnózy s hypnózou předváděnou kouzelníky v nejrůznějších show, nemožnost standardizovat techniky hypnózy a nemožnost objektivně posoudit mnohé hypnotické jevy.
Anbar vidí budoucnost ale pozitivně. Podle něj se hypnóza do klinické praxe bude nadále rozšiřovat. Navrhuje nejrůznější experimenty, které by dále posoudily konkurenceschopnost hypnózy s klasickou medicínou, zahrnout přednášky zabývající se terapeutickou hypnózou na vysoké školy a dělat semináře pro již vystudované lékaře.
Otázkou zůstává, kdo bude takovéto semináře financovat. Farmaceutické firmy podle mě nebudou rozhodně nadšené, pokud se sníží poptávka po antidepresivech a analgeticích o 90%.

Závěr

Psychický stav člověka má velký vliv na jeho stav fyzický. Dokonce i zánětlivé onemocnění se rychleji léčí u člověka, který je v pohodě, než u depresivního jedince.
Podle mě má homeopatie mnoho společného s hypnózou. Člověk užívající homeopatika prostě ví, že užívá něco, co mu pomůže a je v očekávání dobrých výsledků. Člověk podstupující auto-hypnózu se přímo soustředí na pozitivní myšlení, zbavuje se stresu a aspoň 3x denně se na 15 minut úplně uvolní. Domnívám se, že v obou případech probíhají v organismu stejné děje (vyplavují se určité hormony, mozek vytěsní depresivní myšlenky…). Rozdíl je podle mého názoru pouze v intenzitě, jakou si pomáháme auto-sugescí k lepšímu psychickému stavu a kolik peněz za to utratíme v lékárně.ˇ

Literatura:
Homeopatie: komerční verze placeba
¹  E. Ernst, M. H. Pittler, MD, Efficacy of Homeopathic Arnica (Archives of  Surgery 1998; 133: 1187-1190)
²  R. FERNANDES, MD, J. J. FERREIRA, MD, AND C. SAMPAIO, MD, PHD, The Placebo Response in Studies of Acute Migraine (J Pediatr 2008;152:527-33)

Terapeutické využití hypnózy
³  Ran D. Anbar, MD, HYPNOSIS: AN IMPORTANT MULTIFACETED THERAPY, The Journal of Pediatrics, October 2006
⁴  Udolf R. Handbook of Hypnosis for Professionals. Northvale, NJ: Jason Aronson; 1987.
⁵  Olness K, Kohen DP. Hypnosis and Hypnotherapy with Children. 3rd ed. New York: The Guilford Press; 1996.
⁶  Anbar RD. Hypnosis in pediatrics: applications at a pediatric pulmonary center. BMC Pediatrics 2002;2:11
⁷  Lang EV, Benotsch EG, Fick LJ, Lutgendorf S, Berbaum ML, Berbaum KS, et al. Adjunctive non-pharmacological analgesia for invasive medical procedures: a randomised trial. Lancet 2000;355:1486-90.
⁸  DANIEL P. KOHEN, MD, AND ROBERT ZAJAC, MD, Self-Hypnosis Training for Headaches in Children and Adolescents.

www.cartoonstock.com/