Nové poznatky o nikotinové závislosti dávají větší vinu genetice. Za konkrétního viníka označují gen pro nikotinový receptor. Výsledky této nové studie sice nevybočily z dříve stanovených souvislostí mezi genetikou a závislostí na nikotinu, počtem cigaret vykouřených za den a rizikem plicních nádorů, ale z provedených testů se jako jeden z hlavních viníků vyklubala varianta genu CHRNA5. 

Zvětšit obrázek

Ovide Pomerleau, profesor na University of Michigan Medical School: „ Gen pro nikotinový receptor určuje, jaké budou naše první zkušenosti s kouřením a jak jsme náchylní ke vzniku závislosti“.

V časopisu Addiction (Závislost) vyšla nyní práce, kterou vypracoval tým pracovníků ze čtyř pracovišť vědeckých institucí z Missouri, Severní Karolíny a Michigenu. Síly spojili specialisté na statistiku, genetickou analýzu a molekulární genetiku. Podařilo se jim odhalit význam variant genu pro nikotinový receptor.

Práce je založena na výsledcích genetických testů a údajích o kouření získaných od 435 dobrovolníků. Za nekuřáky byli v této studii považováni ti, kteří sice zkusili cigaretu, ale za svůj život nevykouřili více, než sto cigaret a kteří si návyk kouření nevypěstovali. Za kuřáky byli označeni ti, kteří si dopřávali nejméně pět cigaret denně po dobu pěti a více let.
Genetické vyšetření ukázalo, že u kuřáků se vyskytovala mnohem častěji jedna z variant genu pro nikotinový receptor. Konkrétně šlo o formu genu CHRNA5, který ve vědecké hantýrce má jméno: rs16969968. Od běžně se vyskytující varianty zmíněného genu se tato forma „kuřáckého“ genu liší od genu nekuřáků pouze jednou změněnou bází. Takové změny jsou obecně nazývány jako jedno-nukleidový polymorfizmus, neboli SNP (zkratka z anglického single nucleotide polymorphism). SNP lékaři i genetikové milují. Jde totiž o genetickou značku (marker), kterou lze snadno testovat a na základě získaného výsledku dělat jasné prognózy.

Pokud jsme od rodičů dostali do vínku „kuřáckou“ variantu genu CHRNA5, máme třikrát více zaděláno na problémy souvisejícími s nemocemi z kouření.

V tomto případě to například znamená, že když vám zjistí, že jste nositelem oné špatné „kuřácké“ genové varianty pro nikotinový receptor, pak si můžete být jisti, že i když jste cigaretu ještě ani neokusili, že už první zkušenost s kouřením ve vás zanechá příjemné pocity a že tím to pravděpodobně ještě nebude končit.   

Z dřívější praxe je známo, že závislost na nikotinu se objevuje různě. Někomu na to stačí pět dnů, jiný si musí počkat až pět měsíců. Koho ale závislost jednou do svých spárů chytí, většinou už se jí po zbytek života nezbaví.
Genetická varianta genu, kterou vědci nyní odhalili, rozhoduje ale jen z části o tom, jak se její nositel bude chovat. Zda se její vlastník vydá na dráhu závisláka, tak o tom spolurozhodují sociální vlivy a jeho okolí.  Genetika v podobě varianty nikotinového receptoru je ale mocným hráčem. To ale také znamená, že případný test na daný gen nás může předem upozornit na míru rizika vzniku časné závislosti. Výhledově se naskýtá možnost, že by se náchylné osoby mohly léčit, aby se u nich vliv rizikových genů eliminoval.
 
Pro nositele takového genu už dnes nevyplývá nic dobrého. Ze studie, ze které zde citujeme, jsou ti se špatnou variantou mnohem více ohroženi rakovinou plic. Tento poznatek je o to víc alarmující, že ke stejnému závěru v tomto roce dospěly nezávisle na sobě, další dvě studie.

A co že bychom si z čtení těchto řádek měli odnést? Tak třeba to, že když se rozhodneme kouření vyzkoušet, měli bychom si dát pozor na to, jestli nám z vdechování kouře bude špatně, nebo zda z toho budeme uneseni hned napoprvé. Pokud se nám to hned zpočátku bude zamlouvat, máme velkou šanci, že jsme nositeli nevhodné varianty genu, která nám trojnásobně zvyšuje riziko vzniku nemocí z kouření včetně těch s nejhorším možným koncem.
 

Pramen: University of Michigan Health System

Sherva et al. Association of a single nucleotide polymorphism in neuronal acetylcholine receptor subunit alpha 5 (CHRNA5) with smoking status and with ‘pleasurable buzz’ during early experimentation with smoking. Addiction, 2008; 103 (9): 1544 DOI: 10.1111/j.1360-0443.2008.02279.x