Nové poznatky jsou výsledkem finské studie, která je svým způsobem jedinečná. Vyjímečnost představuje velký počet osob - celkem 2000 lidí, kteří byli vyšetřeni ve věku kolem 50 let a pak znovu o jednadvacet let později. Rozdíl od jiných studií tohoto zaměření spočívá v tom, že běžně se studují staré osoby u kterých už demence propukla. Tento výzkum ukázal, že aktivní životní styl, zahrnující bohatý duševní i společenský život, může snížit riziko vývoje demence.

Krister Håkansson: „Je to až zarážející poznatek. Je to první studie, kterou jsem v této oblasti prováděl, a hned výsledek tak silné korelace mezi partnerským soužitím a rizikem vývoje demence.“

Výsledky ukazují, že lidé ve středním věku, žijící s partnerem/partnerkou, mají o padesát procent menší riziko vývoje demence než lidé žijící sami. Přičemž to, jak dlouho je člověk sám ale také z jakého důvodu je sám, mají vliv na vývoj demence. Ti, kteří žili sami po celou dobu dospělosti, mají riziko stát se dementní dvakrát vyšší. Ti, kteří se rozvedli ve středním věku a následně zůstali sami, vykazují až trojnásobné ohrožení.
U vdov a vdovců je riziko zdaleka nejvyšší. Osoby, které svého partnera ztratily před dosažením středního věku a pak již zůstaly žít samy, byly ve studii skupinou ohroženou  Alzheimerem šestkrát více než osoby z manželských párů.

„To vše ukazuje na dva mocné vlivy – společenskou a duševní stimulaci a trauma,“ říká Håkansson. „V praxi to ukazuje, jak důležité jsou prostředky vložené do pomoci lidem, kteří prožili nějakou krizi. Pokud se naše interpretace vezme jako možná intervenční strategie, mohla by být také přínosem pro společnost. Stačí si uvědomit, jaké  náklady stojí péče o dementní lidi.“

Zdroj: Karolinska Institutet