Janet Hyde: „Předsudky týkající se matematického nadání žen jsou skutečně velmi silně zakořeněné, ale jako vědec musím proti nim důrazně protestovat a mám to podloženo fakty.“

Po prozkoumání stohů dat od 7 miliónů studentů, kteří byli testováni v rámci projektu probíhajícího na amerických školách pod názvem No Child Left Behind Act, a jejich statistickém zpracování mohli výzkumníci zveřejnit své závěry v červencovém vydání časopisu Science. Výsledky byly pro mnohé vskutku překvapivé: Ať už porovnávali průměrné výkony, výsledky nejnadanějších dětí nebo schopnost studentů řešit složité matematické úlohy, dívky se dokázaly vyrovnat chlapcům.
 

„Pokud jde o výkony v matematice, tak tu nejsou žádné zdůvodněné rozdíly mezi chlapci a děvčaty,“ říká vedoucí studie Janet Hyde, profesorka psychologie na University of Wisconsin-Madison. „Takže je potřeba, aby si rodiče a učitelé opravili své názory, pokud se domnívají, že dívky nemají takové matematické schopnosti jako chlapci.“

„Ačkoliv mají děvčata v současnosti stejně tolik vyučovacích hodin matematiky jako chlapci a ženy získávají téměř polovinu (přesněji 48 procent) všech bakalářských titulů v oboru matematiky, pořád přetrvává předsudek, že se děvčata s matematikou horko těžko potýkají,“ pokračuje profesorka Hydeová. „Nejen mnoho rodičů a učitelů věří tomuto mýtu, ale i mnozí vědci často používají tento předsudek k vysvětlení nedostatku matematiček, konstruktérek a fyziček na nejvyšších úrovních.“

Podobné domněnky jsou až neuvěřitelně zakořeněné a bohužel mnohdy vytváří natolik rozhodující prostředí, které dokáže vyvolat negativní postoj k danému oboru nebo rezignaci na jakoukoliv snahu o zlepšení. No řekněte sami, pokud si rodiče, učitel, partner nebo váš nadřízený myslí, že v nějakém oboru prostě nemůžete být nikdy „dost dobří“, a to neplatí jenom pro matematiku, tak to může mít obrovský vliv na způsob, jakým k tomuto oboru budete přistupovat.

K získání odpovědi na otázku: Kdo je lepší?, zpracoval tým vedený profesorkou Hydeovou rozsáhlý soubor výsledků matematických úloh ze státních zkoušek vypracovaných studenty v deseti státech, které jsou nyní každoročně povinně absolvovány v rámci projektu No Child Left Behind (NCLB), společně s detailní statistikou o testovaných studentech, která obsahovala například pohlaví, úroveň vzdělání a hodnocení, etnickou příslušnost. Využitím dat od více než sedmi miliónů studentů potom spočítali „velikost vlivu“, kterým byl statisticky vyhodnocen rozdíl mezi průměrnými výsledky chlapců a děvčat ve standardizovaných jednotkách.

„Po statistickém zpracování se tato „velikost vlivu“ ukázala být na hranici možností použitých statistických metod, jinými slovy rozdíl mezi děvčaty a chlapci byl „nula nula nic“! Chlapci sice byli v některých úlohách lepší než dívky, nicméně, v jiných byly naopak dívky lepší než chlapci,“ vysvětluje profesorka Hydeová, k jakému závěru dospěli, „Takže „suma sumárum“, nedostanete prakticky žádný statisticky průkazný rozdíl.“ Jinými slovy průměr chlapců a děvčat se neliší, ale rozdíly jsou ve variabilitě, která je u chlapců větší. Znamená to, že chlapci mají větší početní zastoupení mezi nejlepšími, ale i mezi nejhoršími.

Přesto někteří kritici nepřestávají argumentovat, že ačkoliv je průměrný matematický výkon stejný u obou pohlaví, zřejmé nesrovnalosti mohou stále existovat, a to na té nejvyšší úrovni matematických schopností. Takže se výzkumný tým zaměřil i tímto směrem. Příkladem může být porovnání variability matematických úspěchů z pohledu poměru chlapců a dívek umísťujících se mezi skupinou nejlépe hodnocených studentů. Výsledky opět odhalily pouze nepatrné rozdíly, když porovnali, jak dobře chlapci a děvčata vypracovali otázky vyžadující komplexní řešení problémů. Kromě toho výzkumníci odhalili výrazný nedostatek otázek, které by testovaly právě tuto schopnost. To bylo příčinou situace, kdy pro porovnání té úplně nejlepší úrovně matematických schopností se nedostávalo dat umožňujících vyhodnotit rozdíl.

„Co nám to může přinést?“ ptá se Hydeová a hned si na otázku odpovídá „To, že pokud učitelé přizpůsobují vyučování směrem k těmto testům, může v budoucnosti dojít k výraznému poklesu výkonu chlapců i dívek při řešení složitějších problémů a zanechat je velmi špatně připravené pro další kariéru v matematice, vědě a technice. Tyto schopnosti mohou být nejenom naučeny, ale i dále rozvíjeny ve školách, ale potřebujeme motivovat učitele, aby zahrnuli takové otázky i do svých testů.“

Poslední součástí této studie bylo přezkoumání „dědečka“ všech matematických testů, takzvaný SAT. Skutečnost, že chlapci jsou v něm hodnoceni lépe, než děvčata byla rozsáhle prezentována široké veřejnosti, což také výrazně přispělo k přesvědčení, že chlapci jsou na matematiku lepší. Ale Hydeová a její spolupracovníci jsou přesvědčeni, že existuje jiné vysvětlení, a to díky tomu, že výsledky těchto testů nereprezentují výsledky náhodně vybraného souboru. Důvodem je podle nich to, že SAT je předkládán pouze posluchačům vyšších ročníků univerzit, takže pak se dá těžko hovořit o náhodném vzorku studentů. A co víc, v současnosti absolvuje tento test více dívek než chlapců, protože se jich na univerzitu dostává mnohem více. „Takže se stále rozšiřuje variabilita „nadání“ testovaných dívek a tím se snižují průměrné výsledky,“ vysvětluje Hydeová. „To může být vysvětlením pro tyto výsledky SATu spíš, než že by děvčata nebyla v matematice tak dobrá jako chlapci.“

„Ale bude tohle vysvětlení stačit k tomu, aby se konečně změnil tento letitý postoj?“ To profesorka Hydeová nedokáže v současnosti odhadnout, ale zůstává rozhodnutá dále bojovat za vymýcení zažitých předsudků, bránících většímu uplatnění děvčat v matematických oborech.

Zdroj: University of Wisconsin-Madison.

Poznámka Osla: Pohlaví neovlivňuje matematické výkony. Ty ovlivňuje mnohem více mozek!