Leif Andersson: „Je to fascinující myšlenka, že kdysi dávno se narodili koně, kteří začali velmi brzo šedivět až zbělali úplně. Lidé z toho byli natolik uchváceni, že je dále používali k plemenitbě, a tak se tato mutace mohla přenášet z generace na generaci.“

Bílí koně byli a jsou považováni za odznak majestátu, moci a slávy . Kočár tažený spřežením běloušů je dodnes součástí ceremoniálních záležitostí evropských panovnických dvorů. Vlastní je britská královna i španělský král a mnoho dalších šlechtických rodů.

Mezinárodní tým, vedený výzkumníky z Uppsala University zjistil, že vybělující koně nesou shodnou mutaci genu, kterou lze vysledovat až k jejich společným předkům, kteří žili před tisícovkami let. Studii vědci v těchto dnech zveřejnili v časopisu Nature Genetics.

Většina bílých koní nese dominantní mutaci, jejímž výsledkem je vybělování, tj. rychlé zesvětlení jejich srsti. Takový „šedivějící“ kůň se narodí jako úplně „obyčejný“ – barevný (černý, hnědý nebo kaštanový). Během prvního roku života se začnou měnit a jejich srst do šesti až osmi let zcela zbělá. Jejich kůže ale stále zůstává pigmentovaná. Vybělování se tedy podobá šedivění našich vlasů, ketré  u koní probíhá mimořádně rychle.

Vybělující koně jsou také zajímaví z lékařského hlediska, protože tato mutace s sebou přináší vysokou náchylnost k vývoji melanomu. Asi 75 procent vybělujících koní starších patnácti let má nezhoubnou formu melanomu, která se v některých případech mění ve zhoubnou. A tak tato nová studie nabídla též pohled do molekulárně genetických tajů vývoje nádoru.

Zvětšit obrázek

Bílí koně byli odedávna v módě. Na obraze ze 17. století je švédský král Karel XI. na svém bělouši Brilliantovi.

„Domníváme se, že tato vybělující mutace stimuluje růst melanocytů a vede k předčasné ztrátě melanocytových kmenových buněk potřebných pro pigmentaci srsti, přičemž podporuje rozvoj některých melanocytů způsobujících pigmentaci kůže,“ říká Leif Andersson.

Domácí zvířata představují pozoruhodné modely pro evoluci biologické rozmanitosti, jak uznával už Charles Darwin. Vybělující koně jsou nádherným příkladem významu regulačních mutací, jako základního mechanismu pro fenotypovou rozmanitost mezi druhy i uvnitř druhu. Vybělující mutace nemění žádnou proteinovou strukturu, ale ovlivňuje genovou regulaci dvou genů. Výzkumníci zjistili, že vybělující koně mají ve svém genomu kopii úseku jednoho z těchto genů navíc.

„Je velmi pravděpodobné, že takových mutací, jako byla nyní objevena u vybělujících koní, je celá řada a že těmito mutacemi s dominantním účinkem půjde vysvětlit rozdíly mezi plemeny domácích zvířat a možná i některé mezidruhové rozdíly, jako například mezi šimpanzi a lidmi.“ uzavírá Leif Andersson.

Zdroj: Uppsala University