Poznatky se týkají genu nesoucího označení Lrh1 a zasloužili se o ně pracovníci montrealské university a Institutu genetiky a molekulární a buněčné biologie na Universitě Louise Pasteura ve francouzském Strasbourgu. Studie právě vyšla v časopisu Genes & Development.
„Naše objevy dokazují, že gen Lrh1 je nepostradatelný pro řízení ovulace,“ řekl Bruce D. Murphy, ředitel Animal Research Centre na fakultě veterinárního lékařství a mimořádný profesor porodnictví a gynekologie na lékařské fakultě montrealské university. „Až donedávna byla úloha Lrh1 při regulaci samičí plodnosti nejasná, ale objevili jsme, že tento gen řídí mechanismus ovulace, na kterém je následující oplodnění přímo závislé.“
K potvrzení těchto závěrů vytvořil tým výzkumníků nový typ geneticky modifikovaných myší, u kterých byl gen Lrh1 ve vaječnících selektivně blokován. Při tom se podařilo zjistit, že vyřazení funkce genu Lrh1 účinně zastavilo ovulaci.
Abychom si přiblížili o co jde, řekneme si k čemu ve vaječníku dochází při pohlavní dospělosti. Začnou se zvětšovat primární oocyty (vaječné buňky, někdy nazývané také ovocyty), tak okolní folikulární buňky. Okolo primárního oocytu se taktéž objevuje vrstva glykoproteinové hmoty, které se říká zona pellucida. Vzniklý útvar se nazývá primární folikul. Dalším vývojem vzniká folikul s vícevrstevným obalem a dutinkou, ten se nazývá sekundární folikul. Završením tohoto vývoje pak je velký folikul nazývaný Graafův folikul. V něm je vajíčko. Na jedné straně je spojeno s vrstvou folikulárních buněk (granulózní buňky), které tvoří obal folikulu (jako tzv. membrana granulosa). Nad vrstvou granulózních buněk jsou buňky thekální.
Těsně před tím, než dojde k ovulaci (prasknutí folikulu a uvolnění vajíčka z vaječníku do vejcovodu, kde se setkává vajíčko se spermiemi), se dokončuje první meiotické dělení. Zvláštní typ dělení, jež směřuje k redukci chromatinu a k vytvoření takzvaného haploidního stavu - stavu s polovinou genetické informace, který při setkání se spermií vytváří plnohodnotný genom a vznik nového života.
V případě Murphyho týmu šlo o to, že vytvořili nový typ geneticky modifikovaných myší u kterých byl gen Lrh1 ve vaječnících selektivně blokován. Při tom se podařilo zjistit, že vyřazení funkce genu Lrh1 účinně zastavilo ovulaci. Mluvíme zde o genu, ale také o jeho produktu, kterým je receptor. Receptor je také označovaný jako Lrh1 (liver receptor homolog 1). Vyskytuje se v jádře buněk. To nejzajímavější na celém objevu je, že se zjistilo, že tento receptor je zapleten do tak odlišných procesů, jakými jsou – metabolismus žlučové kyseliny, tvorba steroidů a současně ještě do růstu a množení buněk. Ve vaječníku je tento receptor vyjádřen výlučně na buňkách granulózy a buňkách žlutého tělíska. Aby se vědcům podařilo rozplést puzzle, co všechno zmíněný receptor a jeho gen v organismu zajišťuje, jali se jej cílenou mutagenézí ničit. Když se jim to u pokusných myší podařilo, ukázalo se, že zmíněný gen (gen je označen stejně jako receptor, jehož tvorbu má na starosti – tedy gen Lrh1) způsobí, že receptor na buňkách granulózy zmizí.
Proč je jeho zmizení tak zajímavé? Protože bez správné funkce folikulárních buněk (granulózních buněk) nemůže dojít ke konečné fázi vývoje vajíčka. Jinak řečeno - pokusné myši neovulovaly a staly se neplodnými. Vědci si od tohoto objasnění funkce genu Lrh1 slibují, že se jim brzo podaří najít způsob, jak tento gen dočasně utlumit. Že tedy nebude nutné k jeho vyřazení z činnosti přistupovat tak drasticky - jeho poničením, ale že bude stačit jej pouze dočasně vypínat z činnosti.
Využití těchto poznatků je nasnadě. Lze očekávat nástup nových antikoncepčních prostředků, které selektivně zastaví ovulaci. Pokud by takové medikamenty byly vytvořeny, tak by tyto nové antikoncepční prostředky byly nejenom účinnější, ale hlavně by vytvářely méně vedlejších účinků, než ty současné prostředky pro kontrolu početí, založené na bázi steroidů.
„Ba co víc, tento objev by mohl vést k vývoji nových léků, které by dokázaly gen Lrh1 aktivovat, což by mohlo přinést novou naději neplodným párům na početí vlastního potomka. To je důležitý objev, protože existuje asi 15 procent párů, které nemohou mít potomka a některým z nich by možná lék na této bázi mohl pomoci,“ řekl doktor Murphy. „Rozšířená úloha tohoto genu ve vaječnících totiž indikuje, že by mohl být použit i při stimulaci ovulace a přípravě početí.“
Zdroj: Université de Montréal
Diskuze:
