Možná si vybavíte teorie hlásající, že člověk je od přírody zlý, protože když své vrstevníky pokoří, má větší šanci se prosadit. Proto prý dělá záměrně jiným zlé věci a je potřeba, aby správná výchova v rodině teprve takové tendence napravila.
Pokus psychiatrů z Chicaga ale svědčí o něčem jiném. Prokázali, že schopnost vcítit se do situace druhého je nám do mozku „vtištěna“ už v raném dětství a že s rodičovským vedením zase až tak moc nesouvisí. Mozky dětí vykazovaly podobné reakce jako mozky dospělých. Stejně jako nám dospělým tak i dětem se v mozku při bolesti „rozsvěcují“ shodná místa v mozku. Ba co víc, stejná oblast se u dětí aktivuje již při pouhém pohledu na situaci, při které se bolest dála někomu jinému. 
 

Jean Decety, profesor na University of Chicago. Naše poznatky pomohou objasnit stavy týrání a antisociálního jednání.

Zřejmě jde o první studii, která srovnávala reakce při pohledu na bolest, jež se někomu přihodila náhodně s těmi, kdy někdo dělá bolest někomu jinému záměrně.  Vědci si k  pokusu vybrali 17 normálně vyvinutých dětí (devět holek a osm kluků) ve věku sedmi až dvanácti let. Promítali jim sled obrázků, při kterých někdo trpěl bolestí. Animace byly dvou typů. Při jednom se bolest dála jejich vrstevníkům náhodně, při druhém šlo o úmyslné týrání. Na snímcích byly vidět jen pravé ruce a nohy osob. Do tváře jim vidět nebylo. Na fotografiích byly například zachyceny situace jako když  velká těžká mísa spadla někomu na ruku. Jiný případ zase ukazoval situaci, kdy někdo někomu úmyslně dupnul na nohu. Snímky byly střídány s jinými, situacemi, které s bolestí neměly nic společného a také s obrázky při nichž se někdo zraněným snažil bolest utišit.

Podobně s jinými předchozími výsledky získanými na dospělácích, i u dětí pohled na bolest zvyšoval průtok krví v oblastech, která jsou spojena s vlastními přímými zkušenostmi se zraněními a bolestí.

Když se ale na scéně objevil obrázek úmyslného zraňování, aktivovala se dětem navíc centra i v jiných oblastech. První je v místech propojení spánkového a temenního laloku. Jde o místo, které je známo tím, že má na starosti uvědomění si vlastního já (při jeho poranění nebo elektrické stimulaci osoby pociťují prožitky mimo vlastní tělo).

Zvětšit obrázek

Když se dítěti promítne obrázek na němž se někomu udála bolestivá nehoda, magnetická rezonance ukáže aktivitu v centru bolesti. Když ale někdo způsobuje bolest jinému úmyslně, aktivují se rovněž centra pro morálku. (Kredit: University of Chicago)

Další místa, která se v dětském mozku při pohledu na týrání „rozsvědcovala“ byla v místech čelního laloku a amygdaly.  Aktivita daná náhlým prokrvením se týkala středové části čelního laloku a mozkového jádra amygdaly.
Původně byla tato oblast považována jen za centrum agrese a strachu (v mozku Charlese Whitmana, který v roce 1964 postřílel spolužáky v univerzitním kampusu v Texasu, pitva prokázala že mu jeho nádor utlačoval amygdalu). Další objevy zjistily, že amygdala hraje nejdůležitější úlohu při formování a uchování emočních prožitků. Jde o oblast hrající úlohu v sociálních vazbách a morálce.

I když z výsledků vyšetření dětí v Chicagu nelze říci, že by se magnetickou rezonancí podařilo proniknout do stavu dětské mysli natolik, aby bylo možné rozpoznat stav morálního odsouzení (zda dítě jednání zlého úmyslu odsuzuje), podařilo se dokázat, že dětský mozek je schopen se vcítit do situace postiženého. Že mladý mozek je schopen empatie, podmínky pro vyvolání pocitu mravního provinění.  

Nové poznatky tedy podtrhly význam správného rozvoje amygdaly. Doplňují tak mozaiku dalších nedávných zjištění dávajících do souvislosti zmenšené amygdaly se sexuálními delikty. Defekty v amygdale jsou považovány za patogenní pro pedofilii. Malý objemem amygdaly také významně koreluje s incestem v pacientových anamnézách. Nyní se potvrdilo, že tato oblast má skutečně co mluvit do naší morálky a empatie. A také, že pokud je náš mozek zdravý, máme v něm již v dětství prvek správné morálky nastaven. Proč si tento verdikt vědci mohli dovolit i přesto, že  jejich magnetická rezonance to takto formulovat nedovoluje? Jejich pokus na tomografu totiž pokračoval následnými pohovory s dětmi. Ty potvrdily, že si křivdu, která se děla jiným, skutečně uvědomovaly.
 
Pramen:
University of Chicago
Decety, J. a kol., Who caused the pain? An fMRI investigation of empathy and intentionality in children. Neuropsychologia, 2008; DOI: 10.1016/j.neuropsychologia.2008.05.026