Samci lemurů kata vylučují směsku více než dvou stovek chemických látek pachovými žlázami ústícími v oblasti šourku, na ramenou a na zápěstí. Každý typ žlázy vylučuje jiný sekret. Italský biolog Leonardo Dapporto z university ve Florencii zjistil, že samci lemura katy disponují hned dvěma sadami osobních pachů. Levá polovina jejich těla vydává jiný pach než pravá. Rozdíly mezi vůněmi žláz z opačných stran těla jsou stejně velké jako rozdíly mezi vůněmi různých samců. Výsledky Dapportova výzkumu přináší vědecký časopis Naturwissenschaften.

Lemuři catta vydávají levou a pravou stranou těla odlišné pachy. (Goosetea)

Důvod pro existenci „pravé“ a „levé“ vůně lemurů není jasný. Snad je to výsledek snahy lemurů o výrazné odlišení. Dvě sady vůní vytvářejí jedinečnou kombinaci, kterou ostatní lemuři snáze rozeznají. Ve hře jsou i další vysvětlení. Nelze vyloučit, že lemur vystupuje prostřednictvím pachů jako dvojice odlišných jedinců  uvězněných v jednom těle. Dapporto je této myšlence nakloněn, ale zatím nemá pro její podporu nezvratné důkazy. Dvojitá pachová totožnost by našla uplatnění především při styku s cizími tlupami lemurů. Tlupy spolu neustále soupeří o životní teritorium a zvířata si je značkují sekrety pachových žláz.

 

Ron Swaisgood (University of California): Pravo a levostranné párové žlázy jsou věc známá. Ale to, že každá z nich může produkovat jiný pach, se nevědělo.

Odlišné pachy z pravé a levé poloviny těla by mohly u lemurů z nepřátelské tlupy vzbudit iluzi, že protivníci jsou dvojnásobně početní.

Samci lemurů kata používají jedinečné pachy z levé a pravé zápěstní žlázy i k zvláštním soubojům. Samci si důkladně „navoní“ dlouhé huňaté ohony a pak si je vzájemně strkají pod nos. Vítěze určí nejen síla ale i rozmanitost pachových látek.
Nelze vyloučit, že odlišné vůně vydávají levou a pravou stranou těla i jiní živočichové.
„Pachové žlázy umístěné na levé i pravé části těla jsou v živočišné říši poměrně běžné,“ říká v komentáři pro vědecký týdeník Nature americký zoolog Ron Swaisgood. „Tohle je ale první studie, která si položila otázku, zda jsou pachy žláz na protilehlých částech těla stejné.“
O tom, že pachová řeč lemurů kata je podstatně komplikovanější, než se vědci ještě nedávno domnívali, svědčí i studie týmu vedeného americkou bioložkou Christiane Draeovou z Duke University. Vědci porovnávali složení pachů jednotlivých lemurů a zároveň pomocí genetických testů sledovali míru jejich vzájemné příbuznosti. Studie připravená k publikaci ve vědeckém časopise Molecular Ecology dokazuje, že příbuznější zvířata mají osobní vůně podobnější. Draeová prokázala, že individuální pach neslouží lemurům kata jen k identifikaci jednotlivců ale zároveň představuje i jakousi zjednodušenou verzi rodokmene. Lemuři tak mohou vyloučit páření s blízce příbuznými jedinci a pátrat po nejvhodnějších partnerech.

Pramen: Naturwissenschaften. 2008 Jun 10; : 18542901