Zvětšit obrázek

Zatím není jasné, jak si lumčíci tuto „strážní službu“ u housenky zajistí. Zřejmě to mají na starost larvy, které tělo housenky neopustily. V každé „strážící“ housence najdeme jednu nebo dvě larvy lumčíka, které „zapomněly“ z hostitelova těla vylézt k zakuklení.

Učebnicový příklad nabízí cizopasný prvok Toxoplasma gondii, který u svých obětí potlačuje přirozený strach a nutí je k riskantnímu chování. Například hlodavci nakažení toxoplasmou se přestanou bát kočky a ta je snáze uloví. Toxoplasmě to vyhovuje, protože svůj životní cyklus dokáže završit jen v trávícím traktu kočkovitých šelem.

Zvětšit obrázek

Toxoplasma gondii (Wikipedia)

Jedinečný způsob manipulace předvádějí jihoameričtí lumčíci rodu Glyptapanteles. Podobně jako další jejich  příbuzní, patří i tito zástupci čeledi Braconidae k parasitoidům, kteří kladou vajíčka do larev jiných druhů hmyzu. Jihoamerický lumčík má v oblibě píďalku Thyrinteina leucocerae.

 Samička lumčíka naklade do housenky píďalky kolem osmdesáti vajíček. Z nich se vyvinou larvy, které se živí tkáněmi a tělními tekutinami hostitele. Když larvy dokončí vývoj, prokoušou se pokožkou housenky ven a zakuklí se. Mohlo by se zdát, že úloha hostitele v té chvíli skončila. Ale není tomu tak. Housenka se stále ještě drží při životě a zachytí se na vegetaci v těsné blízkosti zakuklených larev lumčíka. Zůstává na jednom místě a nepřijímá potravu. Setrvává s tělem vztyčeným nad hroznem lumčích kukel. Takto stojí na stráži, dokud se z kukel nevyklubou dospělí lumčíci. Pak teprve housenka umírá. K čemu slouží tato podivná  stráž? To se ukáže ve chvíli, kdy se ke kuklám lumčíka přiblíží nějaký hmyzí predátor, například dravá ploštice. V tom okamžiku housenka procitne a na predátora zaútočí. Zasazuje mu údery hlavou a napadá jej tak dlouho, dokud ho nezažene nebo neshodí z větvičky na zem.

Pramen: PLoS ONE