Mezi bezpočtem diskuzí o Homérově Odyssei – a to nemáme na mysli právě tu, ve které se jedná o to, zda celá báseň může být připsána samotnému Homérovi – je i ta, zda opravdu Odysseus při svém návratu domů pozoroval úplné zatmění Slunce. Takové úplné zatmění, kdy Měsíc krátce, ale kompletně zakryje Slunce, se stává opravdu zřídka.
Ve skutečnosti jsou natolik vzácná, že pokud to, co popisuje Homér, je opravdu úplné zatmění Slunce, tak by to potenciálně mohlo pomoci historikům přesněji datovat pád Troje, ke kterému údajně došlo v době, která je popisována v eposech Ilias a Odyssea. Nicméně, po staletích dohadů ohledně této události se historikové, astronomové a klasičtí filozofové nakonec shodli, že tam nebyl objeven žádný důkaz, který by to patřičně podpořil, a odložili tuto diskusi „ad acta“. Nyní výzkumníci z Rockefeller University věří, že objevili a umí vysvětlit některé pasáže, které po vyhodnocení všech společných souvislostí mohou vnést nové světlo do datování této výpravné cesty.
Marcelo O. Magnasco, vedoucí matematicko-fyzikální laboratoře, a jeho kolega Constantino Baikouzis z Proyecto Observatorio na Observatorio Astronómico v argentinském La Plata, znovu propátrali celou Odysseu, aby nalezli specifické astronomické odkazy, které by mohly být přesně identifikovány tak, jak se objevují v určitých dnech v průběhu Odysseovy cesty. Potom všechna tato objevená data uspořádali ve vztahu k datu Odysseova návratu, což byl ten samý den, kdy zabil muže, který využil jeho dlouhé nepřítomnosti k tomu, aby nadbíhal jeho ženě.
V práci jejíž výsledky byly publikovány v Proceedings of the National Academy of Sciences, výzkumníci popisují čtyři nebeské události. V den porážky, jak Homér píše více než jednou, byl měsíc v první čtvrti (což také předpokladem pro úplné zatmění). Šest dní před porážkou byla viditelná Venuše vysoko na obloze. Dvacetdevět dní před touto událostí byla při západu Slunce zároveň viditelná dvě souhvězdí – Plejády a Pastýř. A 33 dní před tím, Homér naznačuje, že Merkur byl vysoko při úsvitu a nedaleko západního konce své trajektorie. (Homér vlastně píše, že Hermes – později známý Římanům jako Merkur – putoval daleko na západ jen proto, aby doručil zprávu a letěl celou cestu zpět na východ; Magnasco a Baikouzis to interpretují jako docela jasný odkaz na tuto planetu).
Astronomicky, se tyto čtyři jevy vracejí v různých časových intervalech, takže pravděpodobnost že se znovu objeví v tom samém pořadí a časových intervalech, je velmi malá. Pokud známe alespoň přibližně dobu, dají se velmi dobře použít k přesnému datování. Proto se Baikouzis a Magnasco zaměřili na to, zda je možné objevit nějaká data během století, kdy došlo k pádu Tróji, která by zapadala do tohoto modelu astronomického „kalendáře“.
Bylo tu pouze jedno: 16. dubna 1178 př.n.l. a na stejný den astronomové vypočítali výskyt úplného zatmění Slunce. „Nejenom tohle je tím hledaným důkazem, který podporuje domněnku, že se v tento den mohlo udát něco důležitého,“ říká Magnasco, „ale pokud považujeme za dané, že smrt onoho nápadníka se udála v tento výjimečný den, pak i všechno ostatní, co je popsáno v Odyssee, se stalo přesně tak, jak je to popsáno.“
Magnasco připouští, že jejich výsledky spoléhají na domněnky: Ačkoliv spojení planet s bohy bylo myšlenkou Babylóňanů, které se datuje zpátky k období 1000 př.n.l., není tu žádný důkaz, že se tyto myšlenky dostaly k Řekům v době, kdy Homér psal, tedy o stovky let později.
Konečně, ať už je to pravda nebo ne, výzkumníci mají zájem znovu otevřít tuto diskusi. „Přestože jsou tu historické argumenty, které říkají, že je absurdní věc, přemýšlet o tom, zda může několik lidí číst Odysseu odlišně, dívat se na ní a uvažovat o tom, zda tam bylo vepsáno nějaké skutečné datum, budeme šťastní,“ říká Magnasco.
„Nebožáci, jaký to strach, co vás všechny ohromuje? Noc pokrývá vaše hlavy, vaše tváře, dolu k vašim kolenům – křik truchlících propuká v oheň – tváře jsou smáčeny slzami – zdi a mocné příčné trámy jsou zbroceny krví! Zjevení, podívej, se cpou do vchodu, cpou se na nádvoří, seskupují se dole ke království smrti a temnoty! Slunce je vymazáno z oblohy – podívejte – smrtící závoj se šíří po zemi!“ – Homér (podle překladu Roberta Faglese).
Odysseia společně s Illias přispěly do světového kulturního dědictví. Po celou historii patřila mezi uznávaná vrcholná básnická díla. Je vidět, že i pro současnost mají obě tato díla velkou hodnotu. Historikové v nich hledají nejen informace o životním stylu Homérových
současníků, ale také skutečné historické události. Dříve totiž oba příběhy Illias a Odyseia byly považovány jen za obyčejnou fantazii. Ale po objevení Tróje už není pochyb, že Illias a Odysseia vycházely ze skutečných faktů. Nyní se zdá se, že díky astronomii, můžeme přesně datovat Odysseovu cestu.
Zdroj: Rockefeller University
Diskuze:
