To, jak samice při tom křičí, závisí na tom, jestli ji někdo může slyšet, říká vědec, který strávil měsíce nahráváním šimpanzích zvuků ve volné přírodě.  Chování tvorů chodících po dvou je ale ještě trochu komplikovanější, než zaznělo v úvodní větě. Záleží totiž i na tom, s jak vysoko postaveným partnerem si to šimpanzice zrovna rozdává. Při laškování s bossem pouští svoje hlasivky z řetězu. Když ale provádí techtlemechtle s některým z outsiderů, je pěkně zticha.  V tomto tajnůstkaření vědci spatřují určitý smysl. A sice že se tím samice snaží odvrátí případný útok ze strany jiných samic a že také tím matou samce v tom, kdo bude skutečným otcem jejich potomka.  
Je to elegantní, nové a zcela překvapivé zjištění, soudí o těchto poznatcích Stuart Semple z londýnské Roehampton University. Zajímavé to je proto, že předchozí studie byly zaměřeny na chování samců. Zdokumentovaný efekt „dámského organizačního talentu“ je ve studiu etologie těchto našich vzdálených příbuzných novým prvkem. 

Nabourání dosavadních představ
Evoluční biology již dlouho zaměstnává myšlenka, proč některá zvířata při pohlavním styku dělají takový rámus.  Zvuky, které při tom vydávají, patří obvykle k těm nejhlasitějším zvukům z jejich repertoáru. Jiná zvířata, jako například lvi, sloni a mnoho dalších zvířat, je zase při této činnosti zcela potichu.

Obecně ale panuje představa, že křik samice vydávají proto, aby podnítily samce k soutěživosti.  Toto přesvědčení vychází z uznávané starší práce, která sledovala chování rypoušů sloních, jako důvod řvaní samic uvádí, že se tím snaží připoutat pozornost na "svojí osobu". Jako by se snažily samcům v jejich blízkosti naznačit „Hošani, koukejte co mi to tady dělají. Jste-li lepší a silnější, odežeňte ho ze mne“. 

 

Šimpanzí samice jsou požitkářky. Sex se jim líbí a snaží se ho mít co nejvíc. Společensky nežádoucí styky dokáží umně zatajovat. (Foto: Florian Moellers)

Tato představa, že si samice svými hlasitými projevy zajišťuje pozornost toho nejlepšího a nejsilnějšího ve svém okolí, a získat tak výhodu toho nejlepšího otce pro své potomky, je logický a také všeobecně uznávaný názor. Nyní by se slušelo spíše napsat - byl to uznávaný názor. Chování našich příbuzných ho totiž do značné míry zpochybnil.
U primátů je ale, jak se zdá, všechno poněkud jinak. Tak například u makaků při techtlemechtlení neřvou samice, ale samci. Ale vraťme se k našim zkoumaným šimpanzům. Townsend, který jejich chování studoval tvrdí, že šimpanzí sexuální zvuky jsou zřetelně odlišné od jiných jimi vyluzovaných zvuků. Jsou natolik odlišné, že rozdíl pozná i lidské netrénované ucho. Jde totiž o pištivé rytmické “eeeeee! eeeeee!”
Townsend by to měl vědět, měsíce a měsíce totiž žil s tlupou šimpanzů v pralesích Ugandy. Studoval chování velmi početné skupiny čítající zhruba třicet dospělých samic. Ve skupině bylo jen pět vyvinutých dospělých samců. Jak sám říká, v pozorování mu pomáhalo to, že když se samicím blíží doba ovulace, zduřují jim zadky. To mu umožňovalo tipovat objekty jeho zájmu. Podařilo se mu tak pozorovat 287 šimpanzích intimních aktů. Když k sexuálnímu aktu mezi šimpanzy došlo, výzkumník propátral okolí činu v okruhu 50 m (vzdálenost na kterou je v tamním prostředí takový zvuk patrný). Zjistil například, že hlasové projevy byly tiché, když samice byla přesvědčena, že v okolí jsou dominantní samice.  Zjistil toho ale více a učinil z toho závěry, které jsou formulovány níže. Aby se vědec ujistil o správnosti svých odhadů o tom, v jakém hormonálním cyklu ta která šimpanzí samice při styku byla, sbíral zbytky jejich moče, které utkvěly na listech. Vzorky moče posílal na rozbor do německé laboratoře, kde v nich stanovovaly hladiny hormonů. 

Zvukový záznam šimpanzího “eeeeee! eeeeee!”, kterým je potřeba se okolí pochlubit o aktu s dominantním samcem. I když,  kdo ví. Možná jde jen průchod pocitů projevený beze strachu.

Z celého toho vědeckého voyaerismu vyplynuly následující závěry:
Samice křičely jen v některých případech (36%).  Způsob jejich hlasového projevu nepodpořil obecnou představu o tom, že by tyto zvukové výlevy měly podporovat soupeření samců.  Samice evidentně vyluzovaly méně zvuků, když kopulovaly s nízko postavenými a „málo kvalitními“ samci. Kdyby bylo v úmyslu samic na sebe upozornit a probudit zájem „top“ plemeníků, chovaly by se přesně opačně.
Z pohledu ovulačního cyklu nepozoroval vědec žádný rozdíl. Samice křičely stejně ať už docházelo ke styku před ovulací, v době ovulace, nebo po ní.

Nejdůležitějším poznatkem podle Towsenda je, že samice svoje projevy korigují. Činí tak proto, aby nedávaly příliš najevo skutečné otcovství u svých potomků a aby se bránily agresi vysoce postavených samic. Hlasový klid je tedy jakýmsi zastíracím manévrem a překlad do češtiny by mohl znít: „Není na škodu si trochu užít. A co oči nevidí, uši neslyší...“

Prameny:  University of St Andrews ,  PloS ONE