Zvětšit obrázek

1673 Minnesota/35, hřebec koně Převalského ve Smithsonian´s National ZOO, ve svém výběhu. Veteriáři u něj provedli úspěšnou „nápravu“ vazektomie – což byla první taková operace u ohroženého druhu koňovitých. (Credit: Ann Batdorf/Smithsonian’s National Zoo)

Vazektomie je přerušení a podvázání obou konců chámovodů v šourku a jejím cílem je bezpečná a účinná antikoncepce. Tento způsob sterilizace se často používá například v zoologických zahradách, kde zabraňuje nechtěnému připouštění. Co když se ale časem ukáže, že sterilizovanému samci by bylo jeho plodnost vrátit? K jednomu takovému případu došlo u koně Převalského (Equus przewalskii). Jde o druh, který je původem z Číny a Mongolska a ve volné přírodě byl prohlášen za vyhubený v roce 1970. V současnosti žije zhruba 1500 jedinců tohoto druhu v zoologických zahradách po celém světě a několik malých populací, které byly znovunavráceny do přírody v Asii. Proto je každý jedinec s odlišnými geny z hlediska zachování druhu mimořádně cenný a dalo by se říci nenahraditelný.

Nyní veterináři ve Smithsonian´s National ZOO ve Washingtonu předvedli husarský kousek – první úspěšnou operaci k odstranění následků vazektomie u koně Převalského, první takový zákrok na světě.

Jde o hřebce 1673 Minnesoty/35, který podstoupil chirurgickou nápravu vasektomie. Šlo o záchranu jeho mimořádně cenných genů. U populace těchto koní držených v zajetí, je udržení diverzity důležité a připařování těchto zvířat je velmi pečlivě plánováno. Hřebec podstoupil vazektomii v roce 1999 v předchozím „působišti“, aby mohl být chován společně s klisnami v jednom výběhu, aniž by byly vystavovány riziku nežádoucího zabřeznutí. Teprve když se v roce 2006 dostal do National ZOO, tak se zjistila jeho důležitost.

Genetické testy, které vědci provedli u všech jedinců ze severoamerické populace koní Převalského chovaných v zajetí vyplynulo, že Minnesota  je sedmým geneticky nejcennějším koněm v severoamerickém šlechtitelském programu koní Převalského a zřejmě nejenom v něm. Pouze pět generací jej v původu ze strany matky dělí od klisny 231 Mongolia/0 Orlica III, která byla v roce 1947 odchycena ve volné přírodě a dala dvě dcery a tři syny. Jedním z nich byl 285 Askania/3 Bars, který se pyšnil nulovým koeficientem příbuznosti (v letech 1965-1984 působil také v pražské zoo). Díky tomuto původu je Minnesotův koeficient příbuznosti jenom 0,09.

Zvětšit obrázek

Jedno z významných stádeček koně Převalského (Equus przewalskii) je i v pražské ZOO, která od roku 1959 vede mezinárodní plemennou knihu koně Převalského, kde jsou údaje od roku 1899 o více než 3 500 jedincích. (http://przwhorse.pikeelectronic.com/)

Veterináři z washingtonské zoo pojali plán provést nápravu vazektomie a  Minnesotu znovu použít k plození potomků přirozenou cestou.

„Hlavní překážkou, které jsme čelili, bylo, že tato „opravná“ operace nebyla nikdy provedena u žádného koňovitého, natož u kriticky ohroženého druhu,“ řekl doktor Budhan Pukazhenthi, odborník na reprodukci z Conservation and Research Center v National ZOO ve Front Royal. „Museli jsme sami vyvinout celý nový postup.“

Doktor Sherman Silber: „Vždycky jsem snil o tom, že se má odbornost nějakým způsobem využije k záchraně nějakého druhu divokého zvířete. Stejně vzrušující bylo stát se průkopníkem nového postupu, při kterém byli „pokusnými zvířaty“ lidé.“

Tým získal ke spolupráci doktora Shermana Silberu, urologa a světově uznávanou kapacitu pro léčbu neplodnosti ze St. Louis.  Silber je průkopníkem mikrochirurgické metody pro nápravu vazektomie u lidí. Je znám tím, že kromě mužů již svojí technikou a zručností navrátil v St. Louis ZOO  plodnost i jihoamerickým psům pralesním (Speothos venaticus).

„Ačkoliv náš tým má mnoho zkušeností s anestézií i chirurgickými zákroky u koní, díky využití specializovaných odborných dovedností doktora Silbery jsme si výrazně zvýšili šanci na úspěch,“ řekl doktor Luis Padilla, veterinář v Conservation and Research Center.

Silber s týmem veterinářů a odborníků na reprodukci ze ZOO, Minnesotu poprvé operovali v březnu 2007. Tato operace se nakonec ukázala jako neúspěšná. Zřejmě kvůli zjizvené tkáni na ocasu nadvarlete. Neúspěchu možná  napomohlo i to, že při operaci byl kůň položen na boku, což činilo celý chirurgický zákrok mnohem obtížnějším.
Doktor Silber byl přesvědčen, že pokud by byl kůň položen na hřbet, tak by se operace podařila. Při první operaci se kůň na záda nedal proto, protože taková poloha je pro uspaného koně kvůli jeho fyziologii riskantním podnikem.

Zvětšit obrázek

Aby se u hřebce vyřadila část zdegenerované tkáně, která bývá následkem vazektomie zajizvená, provedlo se napojení chámovodu na hlavu nadvarlete, nikoliv tedy zpět na ocas nadvarlete.

Veterináři se nakonec shodli na tom, že u druhého pokusu je toto riziko přijatelné a že by to hřebec mohl zvládnout za předpokladu, že se čas operace zkrátí na minimum. A tak v říjnu 2007 operovali  Minnesotu znovu. Celou operaci zvládli za hodinu. O šest měsíců později vzorky Minnesotova spermatu ukázaly, že operace byla úspěšná.

Ošetřovatelé z National ZOO hodlají Minnesotu dát k vhodné kobyle už na konci příštího měsíce. Jeho geny tak přinesou potřebnou genetickou různorodost do populace koní Převalského, která byla rekonstruována  na genech pouhých 14 původních zvířat. Šlechtitelé z National ZOO již zkoumají způsoby, které by vedly ke zlepšení Minnesotovy plodnosti a k produkci většího počtu jeho potomků. Co největší „osvěžení krve“ za využití jeho genů, by ve stárnoucí populaci zvířat chovaných v zajetí jen prospělo. Jde o to, předat co nejvíce nepříbuzných genů i v rámci  reintrodukčních programů. V současné době výzkumníci z National ZOO pracují ve vzdálených oblastech Číny, kde s využitím rádiových obojků a technologie „Geographic Information System“ mapují pohyb koní Převalského navrácených do jejich původního prostředí. Široké spektrum genů usnadní adaptaci na různorodé přírodní podmínky.

Možnost vracet plodnost po provedené vazektomii by mohla být cesta pro celou řadu chovů ohrožených druhů zvířat. Jednak jde o možnost navracet zpět důsledky chybných rozhodnutí minulosti. Ale nově by tato metoda mohla umožňovat i „přirozený“ chov samců a samic jednoho druhu pohromadě aniž by se produkovalo spřízněné potomstvo. Jde prakticky o všechny případy, kdy „Species Survival Plan“, což je šlechtitelský program založený na spolupráci mezi zoologickými zahradami, nedoporučí pro pro místně chovaná zvířata plemenitbu. Pokud by se ale později plemeník ukázal být nepostradatelný, provedla by se u něj náprava vazektomie.

VIDEO: Ukázka mikrochirurgického šití chámovodu.

Zdroj: Smithsonian National Zoological Park, Zoo Praha

Komentář Osla:
  V Česku se vazektomie také provádí. Většinou ale zatím jen u mužů, jejichž partnerka nemůže používat jiný typ antikoncepce. Doporučuje se mužům nad 35 let, kteří žijí ve stabilním partnerském vztahu. V USA je situace zcela odlišná. Tam se vazektomie stává šlágrem. A protože se rádi opičíme, měli by si případní zájemci dobře prohlédnout připojené video. Lze tak získat alespoň matnou představu o tom, že navrácení přerušeného chámovodu do původního stavu není jen tak. Muže, který si bude chtít vrátit svoji plodnost, například proto, že si našel mladší partnerku, a chce s ní mít potomka, čeká sice „jen" sešití přerušených chámovodů, což může udělat dojem banální záležitosti - vždyť jde přece jen o napojení rourky připomínající tlustý makarón (průměr 3mm). Poněkud v jiném  světle se nám to začne jevit, když si uvědomíme, že vnitřní průměr takové trubičky je něco mezi 0,2 – 0,3mm.  Ve skutečnosti jde tedy o snahu látat dohromady dva konce pružných a na vše strany uhýbajících hadiček, z materiálu připomínajícího něco mezi gumou a želé. Vnitřní jemná výstelka, kterou je potřeba napojit, je přitom tvořená slizniční vrstvičkou o tloušťce pouhých třech buněk nad sebou. Aby toho nebylo málo, musí se na sebe správně propojit i obepínající svalová vrstva trubičky, a to tak, aby v daném místě došlo k prorůstání svalové vrstvy a ne k tvorbě vaziva. Zvazivovatění spoje by vytvořilo překážku a v takovém místě by se neobnovily kontrakce posouvající spermie při jejich cestě z nadvarlete do močové trubice.  Takovému šití se říká mikrochirurgie a provádí se vláknem, které je normálním okem neviditelné. Jeho průměr je pouhé dvě setiny milimetru. Stehy přitom musí být tak husté, aby zaručily nepropustnost takového spoje, jinak by při svalových kontrakcích postupujících chámovodem případná netěsnost vedla k tomu, že by spermie místo toho, aby se prodíraly dlouhým kanálkem, „utíkaly bokem“ do šourkového vaku.
Tato poznámka byla určena všem, kteří by mohli podlehnout sloganu „Dejte své partnerce ke Sv. Valentinu pořádný dárek – vazektomii“.
Pokud Vás uvedené detaily mikrochirurgie a s tím spojená rizika moc nevystrašily, tak aspoň vezměte na vědomí, že se takové rozhodnutí později pořádně prodraží a pojišťovna na to nedá ani floka.ˇ