Tato studie je dosud největší svého druhu na světě. Byla provedena ve spolupráci s Queen Mary University v Londýně. Více než 7 600 švédských dvojčat (mužů i žen) ve věku od 20 do 47 let se v letech 2005-2006 zúčastnilo průzkumu, který se týkal jejich zdraví, chování a sexuality. Krom jiných skutečností tento průzkum ukázal, že sedm procent z těchto dvojčat mělo někdy sexuálního partnera stejného pohlaví.

Docent Niklas Långström: „Výsledky ukazují, že stanoviska rodiny a veřejného mínění jsou mnohem méně důležitá pro lidské sexuální chování, než se dříve soudilo, Namísto toho hrají největší úlohu při tomto výběru genetické faktory a osobní, jedinečné a neopakovatelné zkušenosti každého z nás, vycházející z našeho biologického a společenského prostředí. Studie jako tato jsou nezbytné ke zdokonalení našeho základního porozumění sexualitě a informování veřejnosti.“

Závěry této studie se týkají toho, proč lidé mají sex pouze s osobami opačného pohlaví nebo s osobami stejného pohlaví. Nicméně, tyto závěry se nedají dost dobře použít v zemích, kde homosexuální chování stále zůstává zakázáno a mnohdy bývá krutě trestáno.

Ze studie vyplynulo, že prostředí sdílené dvojčaty (včetně názorů rodiny a společnosti) vysvětlilo 0-17 procent výběrů sexuálních partnerů, genetické faktory 18-39 procent a specifické prostředí 61-66 procent. Specifické prostředí každého jedince zahrnuje například okolnosti během prenatálního vývoje a porodu, fyzická a psychická traumata (např. nehody, násilné příhody a nemoci), party kamarádů a sexuální zkušenosti. Jasně z toho vyplývá, že vliv rodiny a společnosti na výběr sexuálních partnerů je nejmenší. Převažuje vliv genetiky a ještě větší vliv má specifické prostředí.

I na Oslu již bylo v článku „O sexualitě“  zmíněno, že různé výzkumy stále větší měrou prokazují, že homosexualita není jen výsadou člověka, ale že v přírodě je poměrně běžným jevem. Dopouštějí se jí ptáci, savci i člověk. A protože se chování zvířat jen zřídka řídí kulturou, tak se dá předpokládat, že orientace na stejné pohlaví má dědičný základ.

Evoluční zákonitosti způsobují, že geny, které neposkytují svému nositeli, nebo populaci jako celku nějakou výhodu, vymizí. Jakou výhodu jedinci nebo populaci přinášejí geny, které se podílejí na homosexuální orientaci? O existenci homosexuality se dochovaly písemné záznamy z počátků celé řady kultur, což znamená, že tyto geny nejen, že nejen nezmizely, ale nemizí ani u dnešní společnosti. Jejich výskyt u zvířat také, jak se zdá, není na ústupu.

Proč tomu tak je, je velkou otázkou. Co by mohlo být výhodou nositelů „homosexuálních genů? Musíme si přiznat, že zatím dost dobře nevíme.

Zdroj: Karolinska Institutet