Těžké ledové póly Europy se přesunuly o téměř 90 stupňů z oblasti v blízkosti současného rovníku do nyní aktuální severo-jižní polohy, což způsobilo také změnu rotace.
„Rotující těleso je nejstabilnější, když jeho hmota je co nejdál od osy otáčení,“ řekl planetolog Matsuyama, člen výzkumného týmu. „Na Europě rozdíly v tloušťce vnějšího pláště způsobují hmotnostní nerovnováhu, proto se osa otáčení přeorientovala do nového stabilního stavu.“
Tlaky vyvolané měnící se polohou rotační osy způsobily zlomy, které se táhnou přes více než třetinu povrchu Europy.
Isamu Matsuyama (Department of Terrestrial Magnetism, Carnegie Institution of Washington, Washington DC), Paul Schenk (Lunar and Planetary Institute, Houston, Texas) a Francis Nimmo (Department of Earth & Planetary Sciences, University of California, Santa Cruz, California) použili ke studiu snímky pořízené sondami Voyager, Galileo a nejnověji i sondou New Horizont, která míří k Plutu a okolo Jupitera proletěla vloni. Mapovali obloukovité jizvy, táhnoucí se více než 500 km napříč Europou. Se svým průměrem 1569 km je Europa poloviční než náš Měsíc (3476 km).
Detaily výzkumu byly publikovány 15. května 2008 v Nature.
Podle Matsuyamy se Europa připojila k Zemi, Marsu a Saturnovu ledovému měsíci Enceladu – tedy k tělesům ve Sluneční soustavě, které zažily skutečný pohyb pólů (TPW - „true polar wander“).
Nová zjištění dodávají větší váhu teoriím, podle nichž ledová kůra Europy „plave“ na kapalném podpovrchovém oceánu, který by možná mohl poskytnout vhodné podmínky pro život. Podobné možnosti existují i na Saturnově měsíci Titanu. To vede astronomy (NASA i ESA) k úvahám o budoucích misích na jedno nebo obě místa.
„Velké přeorientování na Europě vysvětluje existenci kruhových depresí (sníženin). Vnější ledová kůra musí být od jádra oddělená tekutou vrstvou,“ řekl Matsuyama. „Proto naše studie poskytuje nezávislý test na přítomnost vnitřní kapalné vrstvy."
Zdroj: Space
Diskuze:
