Zvětšit obrázek

Shigeru Watanabe to s ptáky umí…

 
Profesor Shigeru Watanabe z Graduate School of Human Relations na Keio University a Kohji Toda, postgraduální student na Tsukuba University, cvičili holuby, aby dokázali rozlišit v reálném čase svůj obraz, nejdřív s použitím zrcadel a později i z videozáznamů, a prověřili, že holubi dokáží rozpoznat ty videozáznamy, které zobrazují jejich vlastní pohyb.
 

Seberozpoznání bylo zatím zjištěno pouze u velkých primátů, jako jsou například šimpanzi, a nedávné výsledky ukazují, že i delfíni, ale třeba i sloni, mají také takový druh inteligence. Ověření, že i holubi mají tuto schopnost, ukazuje, že tento typ inteligence, jakou je seberozpoznání, může být zjištěna u různých zvířat a není omezena jen na zvířata s velkými mozky, jako jsou třeba primáti a delfíni.

Experimentální metoda a výsledky
Holubi byli cvičeni k rozlišování dvou typů promítaných obrazů. Nejprve jim byly ukazovány „v přímém přenosu“ obrazy jich samotných (A) a nahrané videozáznamy holuba, který se pohyboval odlišně od jejich aktuálního stavu (B). Když se holub učí rozpoznávat tyto dva typy obrazů, tak je mu ukázán videozáznam (A) s časovým posunem tak, že monitor promítá obraz tohoto holuba, který se stal již o několik sekund dříve. Pokud si holub pamatuje svůj vlastní pohyb, může jej rozpoznat jako svůj obraz, i když je časově opožděn.

Marc Chagall: Modrý dům 1920, Muzeum moderního umění Lutych

Holub dokáže rozlišit (A) s několikasekundovým zpožděním jako něco odlišného od (B). To ukazuje, že holub může rozlišovat svůj současný obraz a nahraný vlastní obraz z dřívějška, což znamená, že holubi mají seberozpoznávací schopnosti. Videozáznam (A) odpovídá jeho aktuálnímu pohybu, zatímco (B) ne. Schopnost rozlišit tyto dva typy znamená, že holubi chápou rozdíl mezi pohybem sebe sama a pohybem nahraného obrazu. V tomto experimentu, jde o pohyby samotného holuba, které jsou náhradou značek v Gallupově „značkovém“ testu. Když jsou tu časové posuny v zobrazení přítomnosti, tak čím delší je tato prodleva, tím více je narušeno rozlišování holuba a to také ukazuje, že holub rozlišuje svůj obraz s použitím svých vlastních pohybů. Důležitou věcí je, zda chápe rozdíl mezi pohyby na videozáznamu, které odpovídají těm jeho a těmi, které jim neodpovídají.

Zvětšit obrázek

Vincent van Gogh: Bílý dům v noci 1890

Metody testování
(1) Gallupův zrcadlový test (seberozpoznávací test)
Tento seberozpoznávací test u zvířat, při kterém jsou používána zrcadla, byl vyvinut psychologem profesorem Gordonem Gallupem Jr. na State University of New York v Albany. Jeho studie zveřejněné v roce 1970 v časopise „Science“ ukázaly, že šimpanzi mají rozvinutou schopnost seberozpoznání. Tento test je známý jako první úspěšný pokus k ověření schopnosti seberozpoznání u zvířat. Gallup při něm uspal šimpanze a pak udělal značky na jejich obličeje. Když se šimpanzi probudili, byli postaveni před zrcadlo a dotýkali se odpovídajících označených oblastí na své vlastní tváři. Většina testů na seberozpoznání jsou variacemi na Gallupův test a jsou používány dodnes k hodnocení seberozpoznávání u různých druhů. Je také nazývaný „značkovým“ testem.

(2) Hodnocení seberozpoznávání u holubů
Seberozpoznávání může být hodnoceno křížovou metodou srovnávání. Typickým příkladem křížové metody srovnávání je mávání rukou, když se vidíte na videozáznamu. S využitím zrcadlového obrazu nebo videozáznamu jedince může být považováno za seberozpoznání, když informace o tom jak se pohybují jeho ruce a nohy a vizuální informace jsou v souladu.

Vědci z Keio University předvedli, že holubi jsou schopní rozlišovat videozáznamy s jejich obrazem, i když jsou časově posunuty o 5-7 sekund, což znamená, že mají lepší kognitivní schopnosti než tříleté dítě, které má problém rozpoznat svůj vlastní obraz na záznamu posunutém o pouhé dvě sekundy. (Credit: Image courtesy of Keio University)

Gallupův „značkový“ test je ovšem založen na předpokladu, že objekt zkoumání se může sám sebe dotknout. Pokud se pozorovaný objekt nedotýká sám sebe, nemůže být ověřené, že má schopnost pro seberozpoznání. Nicméně test vedený na holubech je mnohem pokročilejší, jelikož je založen na tom, jak se holubi pohybují a zapamatováním si ukázaných obrazů, holubi prokázali, že mají značně rozvinutou seberozpoznávací schopnost.

Holubi umí poznat nejenom svůj obraz
Prostřednictvím různých experimentů bylo zjištěno, že holubi mají obrovské vizuálně poznávací schopnosti. Například výzkum na Harvard University ověřil, že holubi mohou rozlišovat fotografie některých lidí od ostatních. V laboratoři profesora Shigeru Watanabe byli holubi schopni dokonce od sebe rozlišovat obrazy některých malířů. Například Van Gogha od Chagalla. Což je obdivuhodné, když uvážíme, že toho často nejsou schopni ani někteří lidé.
 
 
Kromě toho dokázali holubi rozlišovat další jedince svého druhu a také odlišovat „povzbuzené“ holuby, kterým byla podána droga na povzbuzení, od těch kteří nebyli pod jejím vlivem.

V dalším experimentu zvládli holubi rozlišovat videozáznamy, které odrážely jejich vlastní pohyby, i když byly časově posunuty o 5-7 sekund od videozáznamů, které nezobrazovaly jejich pohyb. Tato schopnost je vyšší než u průměrného tříletého dítěte. Podle výzkumu profesora Hiraki z University of Tokyo mají tříleté děti potíže rozpoznat svůj vlastní obraz s pouhým dvousekundovým posunem.

Jak je vidět, tak ne každý „ptačí mozek“ je úplně hloupý.

Zdroj:
 Keio University
Toda et al. Discrimination of moving video images of self by pigeons (Columba livia). Animal Cognition, 2008 DOI: 10.1007/s10071-008-0161-4