Tak dobře na tom ale nejsme a v dohledné době ani nebudeme. Mnohé sdělovací prostředky informují o výsledcích biomedicínckého výzkumu nepřesně nebo neúplně. Laická veřejnost pak pod jejich vlivem upíná velké naděje k léčebným procedurám, jejichž přínosy jsou diskutabilní a nebo mohou pacientům dokonce ublížit.

Zvětšit obrázek

Gary Schwitzer: „Z vyhodnocení pěti set zpráv zpravodajských agentur, deníků a televizních společností vyplývá, že ...

Gary Schwitzer z University of Minnesota představil v prestižním lékařském časopise PLoS Medicine úroveň popularizace medicíny v USA. Vycházel z pěti stovek zpráv a z hodnocení jakého se jim dostalo od Foundation for Informed Medical Decision Making. Nadace si klade za cíl „zajistit lidem informace, které potřebují ke správnému rozhodování o vlastním zdraví a životě“. Prostřednictvím špičkových odborníků hodnotí informace o medicíně v padesáti nejrozšířenějších amerických denících, ve velkých tiskových agenturách a ve zpravodajství televizních společností ABC, CBS a NBC. 

Výsledky nejsou nijak povzbudivé. Závažné chyby a nepřesnosti se vyskytují až ve třech čtvrtinách všech zpráv. Jen necelá čtvrtina zpráv referuje o tom, jak je nový léčebný postup, test nebo samotný lék drahý. Velmi skoupé jsou zprávy na detailnější informace o přínosech léčby. Jen v každé třetí zprávě jsou uvedena i možná rizika. Velmi málo referují novináři o alternativách nového léčebného postupu, testu nebo léku. Zhruba v polovině zpráv není uvedeno, kdo výzkum financoval, a zda hrozí, že za výzkumem dokazujícím přínos určitého léku nestojí jeho výrobce.

Zvětšit obrázek

ve třech čtvrtinách všech se vyskytují závažné chyby“.

Důvody podobných nepřesností jsou někdy vysvětlovány komplotem vědců s novináři. Žurnalista potřebuje svou senzaci a vědec získává dojem, že mu trocha slávy neuškodí. Lékaři a novináři však mají jasně vymezená pravidla profesionální etiky a to by mělo podobným  excesům zabránit. Novináři se o to snaží. Pokud dostali od odborníků hodnocení svých článků a zpráv, stavěli se k němu v drtivé většině pozitivně. To platilo i v případech, kdy odborníci vytýkali novinářům závažné chyby.

Kde tedy dochází k tak masovému zkreslování skutečnosti? Ukazuje se, že se za většinou nepřesných či neúplných informací skrývá tlak, jenž vyvíjejí na novináře manažeři a vedoucích redaktoři. Ti nedopřávají řadovým žurnalistům dostatek času na to, aby se s problematikou důkladněji seznámili. Navíc dávají zprávám o vědě a medicíně jen malý prostor. Některá zpravodajství si zakládají na nabídce „minutek o medicíně“ nebo „krátkých zpráv z vědy“. Takové „stručné a přehledné“ informace dopadají při hodnocení bezkonkurenčně nejhůř. Novináři jsou nuceni je doslova chrlit. Přitom vynechávají ze práv tolik podstatného, že objektivní informování prakticky nepřipadá do úvahy.

„Když nemají sdělovací prostředky pro zpracování zprávy dost času a pro její zveřejnění dost místa, pak je lepší, když o ní vůbec neinformují. Neúplné zprávy vytržené z kontextu mohou u veřejnosti napáchat největší škody. Lidé mohou být oklamáni, vystrašeni. Pod vlivem takové zprávy se mohou rozhodnout pro naprosto chybný životní krok,“ konstatuje Schwitzer. 

Pramen: PLoS Medicine