Zvětšit obrázek

Vlevo Velké Magellanovo mračno s WOH G64, vpravo detail. Kredit: NASA, Spitzer, SAGE Team

Určit vlastnosti hvězdy v sousední galaxii umožnil astronomům 8,2m dalekohledy VLT (ESO, Chile). Proti dosavadním předpokladům je její hmotnost poloviční a tím se vyřešila záhada její existence. Hvězdné monstrum obklopuje masivními a hustý prstenec z plynu a prachu. Hvězda se s největší pravděpodobností nachází v nestabilním stavu, kdy bouřlivě ztrácí svou hmotnost. Už ztratila 10 až 40% své původní hmotnosti (25 hmotností Slunce) a nyní definitivní spěje ke svému osudu, kterým je výbuch supernovy

Zvětšit obrázek

Keiichi Ohnaka ((MPIfR)

Červený veleobr nesoucí označení WOH G64 má průměr téměř 2 000krát větší než naše Slunce a leží ve vzdálenosti 163 000 sv.l. ve Velkém Magellanově mračně (LMC - Large Magellanic Cloud) - jedné ze satelitních galaxií Mléčné dráhy.

„Předchozí odhady stanovily hmotnost WOH G64 na 40 hmotností Slunce. A to byl skutečně velký problém. Hvězda byla příliš chladná (3 200 K) ve srovnání s teoretickými modely pro tak masivní hvězdu. Její existence se nedala vysvětlit,“ říká Keiichi Ohnaka, vedoucí projektu. Vědecký tým tvoří K. Ohnaka, T. Driebe, K.-H. Hofmann, G. Weigelt (Max-Planck Institute for Radio Astronomy, Bonn, Německo) a M. Wittkowski (ESO, Garching, Německo).

Na základě nových pozorování pomocí interferometru VLT (Very Large Telescope Interferometer) dospěli astronomové k přesvědčení, že plyn a prach kolem hvězdy má spíše tvar hustého prstence než sférické „skořápky“. Proto je hvězda proti předpokladu méně skrytá, z čehož vyplývá 2krát menší svítivost a tím i menší hmotnost. Astronomové si myslí, že hvězda začala svůj život s hmotností asi 25 Sluncí. Pro takovou hvězdu je pozorovaná teplota blíž tomu, co teorie očekávala.

Zvětšit obrázek

Prstenec okolo WOH G64 (ilustrace). Kredit: ESO

„Charakteristické vlastnosti hvězdy znamenají, že se nachází ve velmi nestabilní fázi doprovázené mohutnou ztrátou hmotnosti,“ říká Markus Wittkowski. „Odhadujeme, že obklopující prachoplynný prstenec má hmotnost 3 až 9 Sluncí. To znamená, že hvězda již ztratila 1/10 až 1/3 své počáteční hmotnosti.“

Astronomové použili přístroj MIDI (Mid-InfrareD Interferometer), který „spojil“ světlo získané z dvojic 8,2m dalekohledů VLT (UT2-UT3 a UT3-UT4). Interferometr vzniklý zkombinováním dvou ze čtyř 8,2m dalekohledů VLT dosahuje rozlišovací schopnosti jediného 60m dalekohledu (tenisový míček by rozeznal na vzdálenost větší než 500 km). Bylo to poprvé, co MIDI byl použit pro studium jednotlivé hvězdy extragalaktického objektu (vně naší Galaxie).

Pozorování pomocí VLTI dovolila astronomům hvězdu podrobně prozkoumat. Srovnání s modely vedly k závěru, že hvězda je obklopený obřím hustým prstencem, který sáhá od asi 15 hvězdných poloměrů (120 vzdáleností Země-Slunce, tj. 120 AU!) do více než 250 hvězdných poloměrů (30 000 AU!).

„Všechno v tomto systému je obrovské. Samotná hvězda by zaplnila téměř celý prostor mezi Sluncem a Saturnem,“ říká Ohnaka. „A prstenec, které hvězdu obklopuje, má průměr téměř 1 světelný rok! Přestože je objekt tak obrovský, mohli jsme ho vidět jen díky výkonnému interferometru na VLT, protože hvězda se nachází velmi  daleko.“

Zdroj: ESO  (celý text na: „Spatially resolved dusty torus toward the red supergiant WHO G64 in the Large Magellanic Cloud“, K. Ohnaka et al., Astronomy and Astrophysics, 484, 371 )