Mnoho zoologů se obávalo, že v zajetí chovaní tygři jsou bezcenní, protože vznikli křížením jedinců různých poddruhů, kterých zná současná zoologie pět.
Tým genetiků vedený Stephenem O´Brienem z National Cancer Institute (NCI) v marylandském Fredericku analyzoval DNA 105 tygrů chovaných v zajetí v různých koutech světa a porovnal výsledky s analýzami dědičné informace tygrů, kteří se narodili ve volné přírodě a mají jednoznačně prokázanou příslušnost k jednotlivým poddruhům.
Výsledky zveřejněné ve vědeckém časopise Current Biology vyznívají překvapivě optimisticky.
Polovinu tygrů ze zajetí lze zařadit k určitému poddruhu. Jen polovinu představují hybridi. Nejhorší genetický status mají tygři z kočovných cirkusů. Tygři chovaní ve stabilních zařízeních jsou na tom o poznání lépe. Analýzy mitochondriální dědičné informace tygrů ze zajetí odhalily varianty, které nejsou u volně žijících tygrů známy. Jde zřejmě o varianty DNA, které z početně redukované volně žijící populace již zmizely. Tygři ze zajetí tak mohou posloužit k rozšíření genetické diverzity volně žijících tygrů.
Výsledky analýz představují velký pokrok v záchraně tygra. Vědci z NCI popsali celou řadu genetických markerů, které dovolují určit status jednotlivých zvířat chovaných v zajetí. Zoologickým zahradám, které se angažují v záchranných programech, se tak nabízí možnost, vytipovat si nejcennější zvířata chovaná soukromníky a využít je pro udržení genetické rozmanitosti populace žijící v zajetí.
Záchrana genetické variability tygra sama o sobě přežití této velké kočkovité šelmy nezajistí. Vysazování tygrů ze zajetí do volné přírody se ukazuje jako silně problematické. Bez účinné ochrany přirozeného životního prostředí je šance na záchranu tygrů mizivá.
Diskuze: