Vědci nechali dobrovolníky hrát „na důvěru“. Všichni účastníci pokusu dostali určitou částku peněz a mohli se o ni rozdělit s investorem, který by jejich vklad zhodnotil. Tento projev důvěry se jim nemusel vyplatit, protože investor nebyl povinen se s dárcem o zisk z jeho vkladu rozdělit. Hráči se nejednou přesvědčili o platnosti úsloví: Pro dobrotu na žebrotu. Snášeli to různě.
Polovině dobrovolníků vstříkávali vědci do nosu před každým rozhodnutím hormon oxytocin. Druhá polovina dobrovolníků dostávala místo oxytocinu jen vodu. Nikdo z účastníků pokusu nevěděl, jestli hormon dostává. Pokud byli dobrovolníci zrazeni a investor se s nimi o zisk nerozdělil, záležela jejich reakce na tom, zda dostávali oxytocin. Dávka hormonu jim zjevně posilovala důvěru v investora. Dobrovolníci užívající oxytocin mu navzdory zklamání svěřovali v dalších kolech hry zhruba stále stejné částky. Bez dávky hormonu zklamaní dobrovolníci důvěru v investora rychle ztráceli a jejich ochota svěřit mu peníze dramaticky klesala.
Zajímavé výsledky přineslo souběžné sledování aktivity mozku všech dobrovolníků. Pokud dostávali dávky oxytocinu, klesala jim v mozku aktivita v centrech zvaných amygdala a striatum. Amygdala se podílí na spouštění strachu a striatum sehrává důležitou roli v procesech, během kterých si bereme ponaučení ze svých chyb. Je zajímavé, že se aktivace amygdaly a striata neprojevila, když dobrovolník věděl, že ho neošidil živý investor ale počítač, který o podílu z investice rozhodoval jakousi obdobou losování. Z toho vyplývá, že oxytocin vstupuje do hry zcela specificky jen v mezilidských vztazích.
Výsledky publikované ve vědeckém časopise Neuron dokazují, že oxytocin sehrál významnou roli v evoluci člověka a vzniku lidské společnosti. Hormon potlačuje strach ze zrady a zklamání a tím otupuje naši vrozenou nedůvěru k jiným lidem.
„Lidé nejsou ve společenských vztazích obvykle dvakrát nakloněni k riskování,“ řekl americký psycholog Mauricio Delgado z Rutgersovy university v komentáři švýcarského experimentu pro časopis Science. „Troška oxytocinu nám pomáhá tuto vrozenou nedůvěru prolomit.“
Při některých duševních poruchách mají nemocní důvěru v ostatní lidi narušenu tak zásadním způsobem, že jim činí problémy zařadit se do společnosti. S velkými potížemi při komunikaci a spolupráci se potýkají například lidé postižení autismem nebo schizofrenií. V doprovodném článku pro časopis Neuron vyjádřil Delgado přesvědčení, že studie Fehrova týmu otevírá pro léčbu podobných poruch a onemocnění zcela nové možnosti.
Závisí důvěra na oxytocinu?
Autor: Josef Pazdera (25.01.2004)
Diskuze:
