Zvětšit obrázek

Mladý jilm (Ulmus glabra) vyrůstající v blízkosti hranice místního březového lesa. (Credit: Leif Kullman, Umeå University)

Udává se, že během posledního století vzrostla průměrná teplota zhruba o jeden stupeň celsia. Ochlazovací trend dřívějších tisíců let je zlomen a uvádí se do pohybu změny flóry, fauny a krajiny. V některých důležitých znacích je současný stav severských hor velmi podobný tomu, jak vypadala příroda těsně po skončení poslední doby ledové.

Zvětšit obrázek

Leif Kullman: „Vyskokohorské prostředí jasně a věrně ukazuje velké změny, navzdory zatím mírnému vzestupu teploty. Současné prognózy teplotního vzestupu o tři stupně do roku 2100 způsobí podstatně větší a prudší změny. Můžeme očekávat méně holých horských oblastí, více bujné vegetace a druhově pestřejší flóru.“

„Nejnápadnějším jevem, podél tajících ledovců, je zvyšování hranice lesa o 200 výškových metrů. Vysokohorská oblast se zmenšuje a typické skandinávské lesy tvořené břízou pýřitou (Betula pubescens ssp.czerepanovii) jsou ze svých území vytlačovány smrky a borovicemi, které jsou konkurenceschopnější v přicházejícím teplejším a sušším klimatu,“ říká Leif Kullman. Vysokohorská krajina se stává zelenější a přitažlivější. V posledních několika letech začalo mnoho horských rostlin tvořit bohaté květy a fantastické množství semen i plodů.

Rostliny, jejichž výskyt byl dříve omezen hranicí mezi lesem a skálou, se nyní rychle „šplhají“ do velehorských srázů. „Tyto změny jsou tak rychlé, že rostliny jako vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium) a jeřáb (Sorbus sp.) byly zakořeněny dokonce i ve štěrku pod mizícím ledovcem. I sasanky hajní (Anemone nemorosa) se objevují výše v horách,“ říká Leif Kullman. „Vysokohorská flóra a biodiverzita se díky tomu dramaticky rozrůstají. Stále více rostlin se „stěhuje“ do vyšších poloh díky tomu, že jim teplejší klima pomáhá, a to včetně borovic: pokroucené (Pinus contorta) a limby (Pinus cembra), které nejsou původními skandinávskými druhy.“
 

Zvětšit obrázek

Změny flóry ovlivňují podmínky i pro horskou faunu. Leif Kullman pozoroval i ve vyšších nadmořských výškách nové druhy ptáků a motýlů, jako jsou například střízlík obecný (Troglodytes troglodytes)...

Rozšíření rozličných rostlinných společenstev v horské krajině je stále ve vývoji. Konkrétní rostliny, jako třeba mechy a nízké vysokohorské byliny jsou adaptovány na krátké vegetační období, kdy musí rychle začít svůj vegetační cyklus ihned poté, co sleze sníh, aby jim krátké léto stačilo k rozmnožení. Nyní ale sníh roztává stále dříve a dříve a tyto rostliny jsou nahrazovány bujněji rostoucími vřesovišti s keři a travinami, které propůjčují horským svahům stále více stepní vzhled.

Horské mokřiny se vysušují, což způsobuje, že ostřice a další travní vegetace roste hustěji, nové druhy imigrují a na některých místech se objevují nádherné vysokohorské louky. Na nejvyšších místech, která byla dříve doménou sterilního štěrku a bludných balvanů se naopak objevují mokřiny.

Zvětšit obrázek

...a babočka admirál (Vanessa atalanta).

Informace získávané současným monitorovacím systémem jsou velmi dobrým předpokladem pro modely, které popisují možný vývoj v teplejší budoucnosti. Že se nejedná o „salónní“ výzkum katedry ekologie vedený od počítače dokazují data, která byla pro studii získána v horských oblastech jižního Švédska v provinciích Jämtland, Härjedalen a Dalarna. Obsahují pozorování provedená na více než 200 stanovištích z období od roku 1915. Na světě není druhá podobná série pozorování s takovým rozsahem.

Zdroj: Umeå University