Astronomové už před časem na základě nepřímých měření dospěli k závěru, že v naší galaxii Mléčné dráze explodují v průměru dvě až tři supernovy za století. Ale poslední supernova, která byla v Galaxii pozorována, vybuchla kolem roku 1680. Dodnes můžeme sledovat její pozůstatek, který nese označení Cassiopeia A. Znamená to tedy, že už více než tři století se žádná exploze supernovu v galaxii neodehrála? A pokud ano, proč nebyla zaznamenána samotná exploze nebo alespoň její pozůstatek?
V roce 1985 studoval David Green (University of Cambridge, UK) se svými spolupracovníky za pomoci rádiového teleskopu Very Large Array (VLA) pozůstatek supernovy v blízkosti středu Galaxie. Na základě jeho malých rozměrů tehdy odhadli, že na tomto místě došlo k explozi supernovy před 400 až 1000 lety.
Ovšem o 22 let později se na toto místo zaměřil Stephen Reynolds (North Carolina State University, Raleigh) a jeho tým. Díky rentgenové observatoři Chandra získali nová data, která je velmi překvapila. Ukázalo se totiž, že pozůstatek supernovy se od posledního pozorování zvětšil o 16 procent. To by znamenalo, že je mnohem mladší než se původně předpokládalo!
A tato domněnka se skutečně nedávno potvrdila. Dodatečná pozorování provedená opět prostřednictvím rádiové observatoře VLA prokázala, že tento objekt vznikl teprve před 140 roky. To znamená, že se jedná o nejmladší známou explozi supernovy v Mléčné dráze.
V polovině 19. století už byla observační astronomie na poměrně slušné úrovni. Jak je tedy možné, že našim předchůdcům exploze supernovy přímo v Galaxie unikla? Odpověď nabízí už pohled na označení pozůstatku supernovy – G1.9+0.3. Tato čísla totiž uvádějí galaktické souřadnice objektu.
Znamená to, že se nachází v těsné blízkosti galaktického středu. A v této části galaxie není nouze o rozsáhlá prachová a plynná mračna, která velmi spolehlivě pohltí viditelné záření. V tomto případě se postarala o to, že supernova nebyla jednoduše ze Země vůbec vidět.
„Exploze supernov můžeme pozorovat optickými dalekohledy v půlce vesmíru, ale když se odehrají v takové temnotě, mohou nám uniknout i v našem nejbližším okolí,“ vysvětluje vzniklou situaci Stephen Reynolds. Naštěstí pro pozemské astronomy rozpínající se plyn intenzivně září i v rádiovém a rentgenovém oboru spektra.
A právě díky rádiovým a rentgenovým dalekohledům se podařilo pozůstatek supernovy objevit. „Pokud by odhady počtu supernov byly správné, mělo by zde být asi 10 pozůstatků supernov, které jsou mladší než Cassiopeia A,“ podotýká David Green. A dodává: „Je skvělé, že jsme jeden z nich konečně našli.“
A nejen to potěšilo astronomy. Zaujala je rovněž nevídaná rychlost rozpínání a obrovské energie částic. To vše si vyžaduje další detailnější studium tohoto zajímavého objektu.
Zdroje:
NASA Science News
Chandra X-ray Observatory
Hvězdná porodnice R136 vystřeluje masivní hvězdy jako nebeský raketomet
Autor: Stanislav Mihulka (18.10.2024)
Země před 2 miliony let prošla chladnými mračny. Zesílilo to doby ledové?
Autor: Stanislav Mihulka (13.06.2024)
Nebyl to vzkaz? SETI pátrá po technosignaturách u blízké supernovy
Autor: Stanislav Mihulka (15.06.2023)
V ramenu Větrníku se rozzářila supernova
Autor: Dagmar Gregorová (29.05.2023)
FBOT „Kráva“ byl tou nejméně symetrickou vesmírnou explozí
Autor: Dagmar Gregorová (05.04.2023)
Diskuze:
Ale to přece nemůže být vysvětlením.
jura-p,2008-05-21 17:38:38
Vždyť ten prach a zhoršená viditelnost tam byly už i předtím. Tím, že se třista let odehrávají výbuchy supernov jen za prachem se nevysvětluje, proč předtím se uskutečňovaly tam, kde vidět byly a proč se tam, kde je dál stejně vidět, třista let nekonají. Dá se usuzovat, že i předtím byly některé mimo dohled, a zvýšit průměrný počet za století, ale pokles je furt patrný a nevysvětlený. Mělo by se spíše spočítat, zda nejde o normální statistické kolísání, což by při té frekvenci mohlo klidně být.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce