Jonas Frisen, profesor molekulární biologie, Karolinska Institutet

Vydatnou stravou a nedostatkem pohybu si můžeme tukové buňky „vykrmit“. Dietou a vydatnou tělesnou aktivitou naše tukové buňky naopak hubnou. V těle nám však zůstávají a jsou připraveny kdykoli zase „přibrat“. K těmto závěrům dospěl tým švédských lékařů vedený Kirsty Spaldingovou ze stockholmského Karolinska Institutet po „inventuře“ tukových buněk bezmála sedmi stovek hubených i obézních dobrovolníků. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil prestižní vědecký týdeník Nature.

 

Počet tukových buněk si udržujeme na stále stejné úrovni a dokonce ani těm, co dietou sundali šestinu původní tělesné hmotnosti, žádné tukové buňky neubudou.

Spaldingová a její spolupracovníci také rozřešili letitou záhadu, zda nám tukové buňky slouží celý život a nebo zda tukovou tkáň průběžně obměňujeme. Dokázali, že naše tělo ročně ztratí zhruba desetinu tukových buněk a vzápětí je nahradí. Za osm let tak vyměníme polovinu tukových buněk za zbrusu nové. Jejich celkový počet si však udržujeme na stabilní úrovni. Dokonce ani obézním lidem, kteří shodili šestinu původní tělesné hmotnosti, žádné tukové buňky neubudou. 

Pokud by se nám podařilo rovnováhu mezi zrodem nových tukových buněk a jejich zánikem narušit, získali bychom velmi účinný lék proti obezitě. Razantní ztráta tuku by však mohla být nebezpečná. Spaldingová předpokládá, že by lidé nejprve museli dietou a sportem ze svých tukových buněk „vyždímat“ tuk a teprve pak by bylo možné „prázdné“ tukové buňky nechat bez náhrady zaniknout.

„Zánik buněk obsahujících velké množství tuku by nadměrně zatěžoval přežívající tukové buňky a to by mohlo vyvolat závažné zdravotní poruchy, například cukrovku,“ řekla Spaldingová v rozhovoru pro Nature. „Nemyslím si, že to někdy bude tak jednoduché, že bychom spolknuli pilulku, zhubnuli a měli po problémech.“

Kirsty Spaldingová

Lékaři by mohli léčit pacienty i opačným postupem, tedy  podporou tvorby nových tukových buněk. Ty by přišly při rekonvalescenci vhod pacientům, kteří se podrobili léčbě nádorových onemocnění.

Pro prevenci obezity se ukazuje jako rozhodující dětství. Právě na počátku našeho života se rozhoduje, zda budeme mít v těle normální počet tukových buněk a nebo zda se nám tyto buňky neúměrně namnoží. Nezanedbatelnou roli při tom hrají dědičné sklony. Ty však nejsou všemocné.
„Lidé by si měli z naší studie odnést ponaučení, že nejdůležitější je pro jejich děti zdravý životní styl,“ konstatuje Spaldingová.

Francesco Cappuccio: „Při nedostatku spánku jsme hladovější a špatný spánek nám zvyšuje riziko obezity téměř dvakrát...“

Kdo nespí, ten tloustne
Nejnovější číslo vědeckého časopisu Sleep přináší zevrubnou studii, v které se tým vedený Francescem Cappucciem z Warwick Medical School zabývá vlivem spánku na vznik obezity. Výsledky vycházejí ze sledování více než 30 000 dětí a 600 000 dospělých z celého světa. Obézní lidé spí výrazně kratší dobu než lidé s normální tělesnou hmotností. Špatný spánek zvyšuje riziko obezity u dospělých 1,89krát a u dětí 1,55krát. Vědci předpokládají, že mozek nevyspalého člověka výrazně mění regulační mechanismy pro příjem potravy. Při nedostatku spánku jsme hladovější a máme chuť na kaloricky vydatnější potraviny. Platí i opačná závislost – obézní lidé hůře spí. Jsou náchylnější k vážným dechovým poruchám, například k tzv. spánkové apnoe, při které člověk přestává na nějakou dobu dýchat a následně „zanedbané“ dýchání klopotně dohání. Spánková apnoe zvyšuje u postižených lidí riziko kardiovaskulárních chorob nebo cukrovky.

Pramen:   Karolinska Institutet